Dokončení výzkumu barokního konventu v někdejším klášteře premonstrátek v Dolních Kounicích

V průběhu letošního roku pokračoval archeologický výzkum doprovázející rekonstrukci barokního konventu v Dolních Kounicích. O výzkumu jsme informovali již v loňském roce http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=zapisnicek&blog_id=526 - zde naleznete i podrobnosti o historii dolnokounického kláštera). Letošní výzkum spočíval v preparaci a začištění snížených podlah místností v přízemí a doplňkových sondážích, jenž nám napomohly v interpretaci a dataci jednotlivých stavebních etap. V ověřování jsme se soustředili na I. stavební fázi, kterou reprezentuje románské kvádříkové zdivo a II. stavební fázi, která je charakteristická kamenným zdivem pojeným oranžovou maltou a maloformátovými cihlami použitými při armování ostění a vyzdění kleneb. Postupně se nám podařilo rekonstruovat celou kvádříkovou stavbu obdélného půdorysu o vnitřních rozměrech 17 x 6,5 m orientovanou ve směru Z-V, ke které nepřiléhaly žádné další objekty z téhož období. Sondou v místnosti 1.20 umístěnou do interiéru románského objektu bylo zjištěno, že celý prostor byl původně podsklepen, úroveň podlahy se nacházela cca 2,5 m pod tehdejším terénem. Tato zajímavá skutečnost nám krom jiného odpověděla i na otázku proč jsme prozatím ani v jedné ze sond nedosáhly podloží. Nejpozději v první polovině 13. století, nejspíše však ještě dříve (keramika ještě není zcela vyhodnocena) byla podlaha interiéru v souvislosti se změnou užívání objektu významně zvýšena. Interiér byl v této době (patrně II. stavební fáze) nově rozčleněn a zaklenut valenou klenbou. Takto vzniklou stavbu lze funkčně interpretovat jako klášterní refektář. Na sklonku středověku byla celá prostora rozdělena příčkou s centrálním průchodem, před výstavbou příčky byla snesena klenba a opět mírně zvýšena podlaha. Tyto situace byly dokumentovány při výzkumu jižní části chodby. Dvě sondy umístěné v chodbě v předpokládaném prostoru exteriéru, při jižní stěně kvádříkové stavby, zachytily původní terén s výrazným kulturní souvrstvím dokládajícím zřejmě intenzivní pravěké osídlení. V prostoru barokního konventu nebyly narušeny žádné hroby. Jediné sekundárně uložené lidské kosti byly vyzvednuty ze zásypu, jenž souvisel s výplní výkopů pro jeho výstavbu. Výzkumem bylo zjištěno, že k románskému objektu byly až do počátku novověku připojovány další přístavby ze severu, západu a východu. Jejich další průběh mohou osvětlit pouze nové výzkumy.Zcela jistě můžeme konstatovat, že jsme s výsledky výzkumu nadmíru spokojeni. Ale jak to tak bývá, získali jsme krom mnoha odpovědí i mnoho dalších podnětů a otázek. Asi nejzajímavější z nich je otázka funkce románského objektu, o němž je lákavé uvažovat jako o sídle Viléma z Pulína, které předal po založení klášteru…Doufáme, že výzkumy v areálu Rosa Coeli budou doprovázet rekonstrukční práce i v následujících letech a že se tedy postupně podaří zkompletovat pohled na vývoj jednoho z nejstarších moravských klášterů.

Pohled na sondu v místnosti 1.20

Sonda v místnosti 1.2

Sonda v místnosti 1.20

Zásyp románského suterénu dokumentovaný v sondě v místnosti 1.20

Interiér suterénu - pohled na část severní stěny s mladší gotickou zazdívkou

Celkový pohled do chodby od severu

Průhled z chodby do místnosti 1.20

Pohled do chodby na jižní, exteriérovou stěnu románské stavby

Černá - románské zdivo; oranžová - 13. století; fialová - pozdní gotika; žlutá - položené sondy