Kostel sv. Tomáše z Canterbury v Mohelnici

26. 06. 2013 – David Merta

V posledních několika příspěvcích na tomto místě jsem se věnoval sakrální architektuře, kterou obsáhla exkurze letošní konference FUMA. Nemohu tedy opominout farní kostel v Mohelnici zasvěcený původně P. Marii, od roku pak sv. Tomáši z Canterbury. Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu s odsazeným dlouhým, polygonálně ukončeným presbytářem. K severní straně presbytáře je přisazena sakristie na čtvercovém půdorysu s depozitářem v patře. Při severní straně západního průčelí je mohutná hranolová věž, mezi niž a sakristii byla vestavěna kaple Těla Kristova. Při jižní straně lodi byla postavena kaple sv. Anny. Západnímu průčelí byla přistavena předsíň, ve které jsou i schodiště na hudební kruchtu. Kostel má románské jádro vystavěné před rokem 1247, což je první zmínka o něm. Představuje jej v podstatě hmota lodi. V první polovině byl postaven nový presbytář a sakristie, zřejmě i věž. Ve třetí třetině 15. století došlo k zaklenutí doposud zřejmě plochostropé lodi (kostel měl být znovu vysvěcen roku 1480). Jednalo se pravděpodobně o celkovou opravu kostela poničeného za husitských válek. Další poškození roku 1642 bylo opraveno pouze provizorně, předcházelo celkové barokizaci, která proběhla ve 20. letech 18. století. Při tomto počinu byly vystavěny obě kaple, hudební kruchta a předsíň. V roce 1907 pak byl kostel novogoticky upravován. Pomineme-li románskou stavební etapu, kterou dnes lze jen tušit, představuje nejzajímavější architektonický prvek presbytář a zaklenutí lodi. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou z klínových vyžlabených žeber. Ta se protínají v subtilních kruhových svornících s reliéfními rozetami. Pouze v závěru je na svorníku reliéf sedmicípé hvězdy. Žebra vybíhají z půlválcových přípor, přičemž dvojice přípor v čele závěru je hladká, následná dvojice je opatřena kalichovými hlavicemi s polygonální krycí deskou s plastickými listy vinné révy. Na bočních zdích presbytáře končí žebra na shodně tvarovaných konzolách. V severní zdi presbytáře je zazděný portál do původní sakristie dokládající přestavbu kostela za biskupa Tasa Černohorského z Boskovic, jehož znak je situován v nadpraží (Kuča 2000, 97-98; Samek 1999, 543-548). Kostel by si také zajisté zasloužil podrobnější průzkum (a který ne, že?), Vzhledem ke svému dlouhému presbytáři vystavěnému po roce 1300 jej kupodivu nijak nezmínil ve své nejnovější práci Dalibor Prix (Prix 2012 - o té s nad někdy jindy).

Literatura: Kuča, K. 2000: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 4. díl, Ml – Pan; Samek, B. 1999: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. svazek J/N; Prix, D. 2012: Dlouhý presbytář kostela v Žárech: k sakrální architektuře moravsko-slezského pomezí kolem roku 1300..

ilustrační foto