Emancipace

19. 11. 2009 – David Merta

Minulý týden se v Centru vedecko-technických informácií v Bratislavě pod záštitou Ministerstva kultúry Slovenskej republiky a Pamiatkového úradu Slovenskej republiky uskutečnil dvoudenní seminář „Výskum a obnova ranostredovekej sakrálnej architektúry“. Předesílám, že jsem se bohužel zúčastnil pouze druhého dne, přičemž, jak prohlašovali svorně čeští a moravští kolegové, největší pecky byly na pořadu první den. Vyslechl jsem 19 referátů, z toho 5 bylo z českého a moravského prostředí. Nechci, samozřejmě ani nemohu hodnotit stav slovenské památkové péče. Pozastavím se pouze možná nesouvislými útržky nad problematikou, která mne zaujala obecně. Po skončení semináře jedna z organizátorek poznamenala, že teď už se slovenská památková péče nemusí cítit před českými kolegy jako chudá příbuzná. Paní generální ředitelka Katarína Kosová ocenila přístup všech zúčastněných a vyzvedla, kolik se všeho udělalo. Ředitel Odboru ochrany pamiatkového fondu Ministerstva kultúry Slovenskej republiky Pavol Ižvolt kromě příjemně objektivního shrnutí semináře sympaticky poznamenal, že není potřeba všechny sakrální stavby osondovat, okopat a vybádat. Pan profesor Josef Unger za přespolní pogratuloval k výsledkům a množství odvedené práce. Vše v přátelském a korektním prostředí. Přes to vše jsem se chvílemi neubránil myšlenkám na zápolení a rivalitu v hokeji nebo ve fotbale. Je dobře, že se i v oblasti památkové péče Slovensko zbavuje jakéhosi neopodstatněného respektu z českých zemí. Vše je zjevně dáno zakladateli slovenské památkové péče, kteří přišli po roce 1918 převážně z Čech. Z nich neochvějně vyčnívá a nadále vyčnívat bude Václav Mencl. Takřka ve všech referátech zaznělo jeho jméno. Někdo na jeho práci stavěl, jiný ji upřesňoval a poopravoval a někdo se snažil jeho pozorování „vyvrátit“ (to nemyslím jako badword, šlo vždy o zápal boje). Nevidím v tom nic špatného, každý chce být lepší než učitel (myslím), ale ne každému se to podaří. Problém nastává, když učitelem je výjimečná osobnost, kterou Václav Mencl nepochybně byl… A to nejen z pohledu slovenských stavebních dějin, ale i z pohledu stavebních dějin českých. Nutno přiznat, že slovenští kolegové si díla Václava Mencla velmi cení, což dokládá i sborník k jeho poctě vydaný u příležitosti 100 let od jeho narození (nemám ponětí, že by se něco podobného událo na naší straně), stejně jako příspěvky v tématicky laděném aktuálním čísle časopisu Pamiatky a múzeá, jenž je věnován historii slovenské památkové péče. Celkově tedy mám pocit, že slovenská pamiatková péče se emancipuje ne ve vztahu k Čechám, ale ve vztahu k Václavu Menclovi. To rozhodně není věc, za kterou by se měl kdokoliv stydět i kdyby se mu to nepovedlo…

Co se týká vlastních referátů byly tak jako na jiných konferencích zajímavé, velmi zajímavé některé snad i nudné. Každý z příspěvků byl samozřejmě formován osobností přednášejícího a jeho stylem práce, prostě jako semináře pořádané na západ od řeky Moravy. Vymykalo se jakési podprahové nadšení, které myslím u nás není tak často pozorovatelné (ani u mladších badatelů). Přednesené referáty budou publikovány ve sborníku Menumentorum Tutella. Tož tak.


Nejnovější články


Starší články najdete v archivu.