30 let svobodné archeologie!

18. 11. 2019 – Marek Peška

I v archeologii máme co oslavovat! Po celou dobu vlády komunistického režimu byla i archeologie ideologicky zneužívaná, tak aby sloužila cílům vládnoucí strany. Nejvíce tím utrpěla naleziště z období Velké Moravy a raného českého státu. V 50. a 60. letech v touze podpořit historickou a dějinnou úlohu Slovanů ve střední Evropě bylo z dnešního pohledu doslova vyplundrováno velkomoravské centrum v Mikulčicích a oproti tomu na Mostecku o dvě desetiletí později nechali komunisté téměř bez výzkumu zlikvidovat celou historickou krajinu, včetně královského města Most. Zásluhou společenských změn v roce 1989 se náš obor ohromně posunul kupředu. Důraz se začal klást na záchranné výzkumy ničených nalezišť, které předchozí režim trestuhodně zanedbával, protože archeologie byla dle představitelů režimu pouze zbytnou „společenskou nadstavbou“. Od počátku 90.let bylo cítit čerstvý vítr, který pozvolna rozfoukal zatuchlé ovzduší tehdejších vědeckých kabinetů. Prvním a nejvýznamnějším krokem bylo otevření oborového studia všem zájemcům, což vedlo k enormnímu nárůstu studentů v Brně i Praze a postupnému vzniku archeologických pracovišť na univerzitách v Olomouci, Opavě, Hradci Králové, Plzni a Českých Budějovicích. Nutno říct, že na obrovský stavební boom archeologie nebyla kapacitně vůbec připravena a studenti byli potřeba. Absolventi sice již neměli zajištěnou práci v oboru jako za předchozího režimu, ale všichni získali možnost svobodné volby, jak se svým vzděláním v budoucnu naložit. Metodicky se česká archeologie zcela vyrovnala vyspělému světu a troufám si říct, že je na tom v některých ohledech i lépe, než například v sousedním Rakousku. Kvalita a počet výzkumů dosáhly netušeného rozsahu. Otevřely se možnosti zahraniční spolupráce a výměnných pobytů. Vznikla řada nových archeologických institucí, jejichž paleta je dnes neuvěřitelně pestrá. Což je ostatně i případ naší společnosti, která přímo vyrostla na idejích z 90. let a byla ještě na počátku tisíciletí živena porevolučním entusiasmem. Našim cílem bylo od počátku zachraňovat zejména ohrožené archeologické terény a nálezy ve městech, kterým tehdy na Moravě takřka nikdo nevěnoval žádnou pozornost, což se nakonec podařilo. I když byla polistopadová cesta trnitá, vždy jsme věděli, že většinu věcí máme ve svých rukou a záleží pouze na nás a naší práci, jaký bude výsledek a nikdo nás ideologicky nebude omezovat. Byla to naše volba.

Samozřejmě, že archeologie trpí i dnes neduhy, které jsou spojeny zejména s nárůstem záchranných výzkumů, ale z dlouhodobého pohledu jde o nepodstatné záležitosti. Jediným problémem, který by předchozí režim díky svému represivnímu charakteru asi skutečně dokázal vyřešit, je masové rozkrádání archeologického dědictví detektorem kovů. Ale to je asi i daň za naši svobodu…

Naše díky tedy patří všem, kteří se v listopadu 1989 nezalekli a hnuli oponou.