Kelti v Brně

28. 03. 2018 – Jiří Grünseisen - Václav Kolařík - Lenka Sedláčková

Staršími příspěvky o výzkumu na Vojtově ulici v Brně jsme vás informovali především o nálezech souvisejících s novověkým starobrněnským hřbitovem a následně se senzačním objevem římského tábora. Nebyli to však pouze Římané, kterým se v tomto prostoru zalíbilo. Nejen sídlištní, ale také pohřební tradice tohoto místa totiž sahá hluboko do pravěku.

Přímo v ploše starobrněnského hřbitova se nám podařilo zachytit i dva keltské kostrové hroby. Oproti novověkým hrobům byly tyto asi o 50 cm hlubší a orientovány ve směru sever-jih, takže nebyly mladším pohřbíváním výrazně narušeny.

V obou hrobech byli uloženi dospělí jedinci. Předběžně lze uvažovat o ženách, které byly na svoji poslední cestu vybaveny množstvím předmětů osobního charakteru, ale i několika pohřebními milodary.

U obou zemřelých byly nalezeny železné spony, které ležely v prostoru ramen nebo břicha, kde původně spínaly šat. Součástí oblečení či šatových doplňků (např. opasku) mohl být i kroužek z barevného kovu. Osobním šperkem byly bezpochyby náramky. Jedna zemřelá byla vybavena dvěma náramky z barevného kovu, druhá náramkem švartnovým (švartna neboli sapropelit je usazená hořlavá hornina prvohorního stáří, která byla u Keltů oblíbená pro výrobu bižuterie). Méně častou výbavu reprezentuje keramický přeslen, který byl uložen nad pravým kolenem vedle stehenní kosti. Velmi zajímavým nálezem je i hromádka kamínků nalezená v pravé dlani jedné z žen, v druhém případě u pravého předloktí. Původní funkci a význam tohoto nálezu prozatím neznáme a ani analogické nálezy jsme prozatím nezaznamenali. Nabízí se samozřejmě funkce hracích kamenů původně snad uložených v koženém, či textilním sáčku. V obou hrobech ležela u pravé nohy keramická nádoba, což je pro moravské prostředí běžnou záležitostí. Jejich výplně jsme samozřejmě pečlivě vypreparovali, ale žádný poklad jsme nenalezli…Uvidíme, zda některá z přírodovědných analýz naznačí možný původní obsah. Někdy se předpokládá, že zde mohlo být uloženo jídlo, pití či květiny. Jedna z našich zemřelých měla pod pravým kolenem několik zvířecích žeber, což lze interpretovat jako masitou potravu. Spodní zvířecí čelist uložená v prostoru břicha bude mít spíše symbolický význam, byť funkci potravy nelze vyloučit.

Hroby můžeme na základě hrobového inventáře zařadit do horizontu starší doby laténské (4.-3. století př. n. l.). Přesnější dataci snad nabídne detailní rozbor pohřební výbavy, která je nyní v rukou konzervátorů.

Přestože „jen“ dva hroby mohou někomu připadat na pohřebiště velmi málo, je třeba zde připomenout, že keltská pohřebiště nebývají nijak rozlehlá a časté jsou blízké skupinky 2-3 hrobů. Hroby na Vojtově ulici byly nalezeny při západním okraji plochy výzkumu, je tak pravděpodobné, že jsme zachytili východní okraj menšího pohřebiště, které mohlo pokračovat mimo zkoumanou plochu. Není vyloučeno, že další hroby zachytíme při dohledu nad výkopy inženýrských sítí.

Samotnou osadu nejsme schopni prozatím lokalizovat, je však pravděpodobné, že se nacházela ve vzdálenosti 200-300 m od pohřebiště, jak bylo v tomto období běžné. Vzhledem ke konfiguraci terénu i dosavadním nálezům z okolí lze toto sídliště předpokládat jižním či jihovýchodním směrem.


Nejnovější články


Starší články najdete v archivu.