ZAV na Vojtově ulici v Brně – výbava zemřelých

30. 07. 2017 – Václav Kolařík a kolektiv

I v období 2. poloviny 19. století bylo zvykem vkládat zemřelým do rakve drobné předměty osobní výbavy, což dobře potvrzuje i probíhající výzkum na Vojtově ulici. Asi nejčastějším nálezem jsou devocionálie (růžence, křížky, medailony), ale i šperky a součásti oděvů.K předmětům osobní zbožnosti náleží především růžence, které často nacházíme omotané kolem rukou či předloktí. Růžence bývají dřevěné, kovové, kostěné, ale i skleněné. V některých případech se dochovávají i „korálky“ ze skořápkových plodů. Součástí růžence bývá i drobný kovový křížek, nebo medailonek – tzv. svátostka. Jednotlivé korálky byly navlečeny na šňůrce, některé byly spojeny skrze železné drátky s očky. Na hlubokou zbožnost tehdejších lidí ukazují i nálezy větších křížů, nejčastěji kovových, dřevěných, ale i porcelánových. Ty byly položeny na nebožtíkovu hruď, často také vloženy přímo do jeho rukou. Drobnější křížky a medailonky nacházíme i na krku a hrudi, původně tedy ve funkci přívěsku. Tři medailonky nalezené na pravé stehenní kosti byly zemřelému na jeho poslední cestu vloženy původně asi do kapsy jeho šatů. Spíše ojediněle nacházíme u zemřelých prsteny a mince. Jen vzácně jsou dochovány i zbytky pohřebního oděvu. Většinou však nalézáme jen drobné knoflíčky.Ještě v období novověku bylo zvykem klást mrtvým do rakve předměty denní potřeby, které dotyčný užíval za svého života a pozůstalí se mohli domnívat, že by je dotyčný mohl potřebovat i po smrti. Jejich vložením do hrobu se tak mohlo zabránit možnému návratu nebožtíka do „světa živých“ pro tento oblíbený předmět. Mnohé předměty mohly mít čistě symbolický charakter. Je však otázkou, do jaké míry se mohly tyto „pohanské zvyky“ udržovat ještě v 2. polovině 19. století. Například nález nůžek za hlavou jedné z koster nebo třeba náprstek položený mezi chodidla se zdají být nenáhodně vloženými předměty do hrobů zemřelých. Právě tyto předměty (a samozřejmě i některé další) jsou ve starších obdobích nalézány v hrobech těhotných žen či šestinedělek – aby se mohly i v záhrobí starat o své děti. V odborné literatuře však nalezneme nespočet dalších interpretací… Z dalších předmětů osobní potřeby zmiňme např. fajfku – zda původně patřila zemřelému či hrobníkovi již dnes asi nezjistíme. K opravdu velmi osobní výbavě určitě patřila i zubní protéza, ale o ní snad někdy příště.