Zvonky z Veselé

20. 09. 2016 – Lenka Sedláčková

Mezi vzácně nalézané tvary patří bezesporu keramické zvonky, kterých bylo výzkumem na Veselé ulici prozatím zachyceno asi 8 kusů. Jsou vyrobeny z kvalitní jemné hlíny bělavých odstínů, mnohdy bez makroskopicky pozorovatelného ostřiva. Vyrobeny byly vytáčením, jak dokládají i stopy po odřezání strunou na dochovaných úchytkách. Spíše výjimečně se na povrchu setkáváme s červenou malbou. Pokud se dochoval otvor pro upevnění srdce zvonku, je vždy umístěn ve svrchní části pláště, ani v jednom případě v ose úchytky. Srdce zvonků se prozatím nepodařilo archeologicky zachytit. Užívány mohly být drobné kamínky, ale spíše lze předpokládat srdce keramická.

A k čemu mohl takový zvoneček ve středověku sloužit? Jejich účel a funkce je zdánlivě jednoznačná – signální zařízení. V městském prostředí si asi každý lehce představí mnohostranné využití zvonečků v měšťanském domě, přičemž jednoznačně nemůžeme vyloučit ani jejich využití jako dětské hračky. Uvažovat bychom snad mohli i o doplňkovém hudebním nástroji.

Krásný příklad užití zvonků jako signálního zařízení se nám dochoval v řeči kněze a administrátora biskupství pražského Hilaria Litoměřického z roku 1467, který velmi živě (ač nebyl účasten) popisuje třetí husitské obléhání města Plzně od 15. července 1433 do 9. května 1434. Hilarius vypravuje, že husité, obléhajíce Plzeň, „mezi hradbami vystavěli devět bašt…Tahle opevnění tak byla spolu spojena, že zvonečky zavěšené na plaňky, jak plotem pohnuto, zazvonily, a východ každého se prozradil“ (Soukup 1925, 321).

Zajímavě se jeví i myšlenka používání zvonků při lovu odchytem zaječí zvěře do sítí, kterou do naší literatury uvedl Jaroslav Král a doložil i vyobrazením z drážďanského rukopisu Lovecké knihy od Gastona Pféba vzniklého kolem roku 1400 (černobílý obrázek).

U dvou posledně zmíněných příkladů však nemůžeme jednoznačně říci, že se nemohlo jednat o zvonky kovové či plechové. Na barevném vyobrazení jednoho z pařížských rukopisů Lovecké knihy Gastona Pféba (známo asi 44 rukopisů) bychom se spíše přiklonili ke kovovým variantám zvonků, zvláště kvůli jejich kovově modré barvě. Na vyobrazení v drážďanském rukopisu (černobílý obrázek) můžeme na zvoncích vidět v horní části příčné pruhování, což přivedlo J. Krále k mínění, že jsou zhotoveny z hlíny (a červeně malovány). Křehkost zvonků měla být vyvážena jejich lácí výroby, malá hmotnost předností pro přepravu a možnost snadného rozkývání v mělkých travinách. Cenu plechových zvonků oproti keramickým si nedovoluji posuzovat, avšak hmotnost jistě nebyla nijak veliká a zvuk kovového zvonku byl jistě mnohem výraznější. Nápovědou by nám mohla být barva zvonků. Žel černobílé vyobrazení nedovoluje bližšího soudu a v digitální sbírce rukopisů v Saské zemské knihovně prozatím tento kousek chybí.

V brněnských nálezech nejsou keramické zvonky neznámým předmětem (např. Velký Špalíček, Rašinova ul. aj.), i když jejich počet lze odhadovat spíše v jednotkách než desítkách kusů. Jejich univerzální použití potvrzují i nálezy z různých sociálních prostředí (město, hrad, vesnice), kde se většina známých nálezů nepřímo hlásí do 15. století. V brněnském prostředí se s nimi však setkáváme již ve století předešlém a funkčně bych se přikláněla spíše k domácímu zvonečku či hračce.

Literatura:
Durdík, T. – Matoušek, V. – Procházka, Z. 1982: K typologii a chronologii českých středověkých keramických zvonků, AR XXXIV, 308-312.
Král, J. 1975: Keramické zvonky ze středověkých nálezů, AR XXVII, 387-389.
Soukup, J. 1925: Husitská ostražitost při obléhání Plzně 1433: zvonečky na plotě prozradily chodce, Český lid, roč. XXV, 321-328.
Gaston Phébus, Le Livre de la Chasse que fit le comte, kolem 1400, uloženo v Bibliothèque nationale de France.


Nejnovější články


Starší články najdete v archivu.