Ohlédnutí za letošní mělnickou FUMAou

Minulý týden se nad soutokem Vltavy a Labe, v rodišti bájné kněžny Ludmily, konala jubilejní, již patnáctá konference FUMA (od středy 1. do pátku 3. června 2016). Hlavní organizace se ujali zkušení pražští kolegové Ivana Boháčová z Archeologického ústavu a Jaroslav Podliska z patřičného pracoviště Národního památkového ústavu. Nutno ještě dodat, že konference měla zázemí v Mělnickém kulturním centru, které se ukázalo být akurátním prostorem. Volba letošního tématu „Archeologie ve městě“ s podtitulem „Strategie, metodika, metody výzkumu, prezentace ochrany archeologických památek“ měla především vzdát hold duchovním otcům české středověké archeologie – Miroslavu Richterovi a Ladislavu Hrdličkovi. V duchu jejich odkazu se také nesla celá konference, přičemž dvacet devět prezentovaných referátů (a desítka posterů) je snad dokladem neutuchajícího zájmu o archeologii středověkých měst nejen v našich zemích, ale i v sousedním Polsku. Je sice pravdou, že některé z příspěvků vyzněly trošku jako přehledy výzkumů, ale i tak díky za ně. Konferenci otevřelo uvážlivé ohlédnutí Jana Klápště za počátky české středověké archeologie uzavřené poněkud skeptickou úvahou nad současným stavem zpracování velkých středověkých výzkumů. Na stejné myšlenkové vlně byl koncipován i náš příspěvek o kontinuitě a diskontinuitě oboru v ohledu jednotlivých lokalit i témat. Ivana Boháčová se od tohoto směru naštěstí vzdálila a přiblížila auditoriu, ve kterém se sešlo na šest desítek účastníků, stratigrafie Pražského hradu. Poukázala zejména na důležitost generálních řezů středověkými lokalitami, které ani nám nejsou zcela cizí. Naprosto ojedinělou metodiku výzkumu terénních situací představila Jarmila Čiháková, která neotřelým a velmi precizním způsobem již dlouhá desetiletí zkoumá složitá souvrství na pražské Malé Straně. V rámci obou konferenčních dnů byl nastíněn stav a historie výzkumu řady malých i větších měst z území Čech, Moravy a Polska. Většina z nich, například Chrudim, Hradec Králové, Olomouc, či Elblag, má ve výzkumu již dlouholetou tradici. Objevují se však města a území, která byla archeologicky dosud zcela opomíjena a neznáma. Doložily to příspěvky kolegů z opavského archeologického pracoviště NPÚ o městech moravskoslezského pomezí, Michala Starského o Pomořansku, či Martina Wolfa o Jáchymově. Několik referátů z pražského prostředí ukázalo, že tamní archeologické pracoviště památkového ústavu je metodicky (i nálezově) stále v čele českého terénního výzkumu, když ve středoevropském kontextu s ním snese srovnání snad jen polská Vratislav a snad i „naše“ Brno. Referáty věnované pražským domům poukázaly na tamní vcelku čilou mezioborovou spolupráci (archeologie, stavební historie, historie/archivnictví). Velká skupina referátů se věnovala i problematice zpracování hmotné kultury. Při prezentaci polských nálezů z prostoru bývalých hanzovních měst se nám chvílemi tajil dech. Ladislav Čapek z Plzně představil v našich zemích prozatím ojedinělý příklad zpracování a následné analýzy keramických nálezů z několika ji dříve zkoumaných středověkých parcel v Českých Budějovicích. Je však otázkou, zda-li je tento přístup aplikovatelný i ve větším rozsahu… Na potenciál nedestruktivních metod při studiu urbanismu a archeologizace poukázal Filip Prekop na příkladu zaniklého města Lauterbach. Historické příspěvky Martina Musílka a Kateřiny Samojské patřily ukázaly některé možnosti spolupráce archeologů s archiváři, což se dlouhodobě nedaří rozšiřovat tak, jak by bylo potřeba. Takže díky za ně! Výrazem kontinuity a příslibem do budoucna letos byla zejména řada mladých kolegů, kteří se letošního semináře účastnili. Příjemná atmosféra z konferenčního sálu se přenesla i na oba společenské večery. Prvnímu večeru, který probíhal v domáckém prostředí odloučeného pracoviště pražské katedry archeologie, předcházela krátká exkurze u nedalekého bývalého kláštera augustiniánů v Pšovce. Druhý pak při sklenkách „trpkého, ale milého“ místního vína ve sklepeních mělnického muzea. Poněkud ospalé páteční dopoledne věnované exkurzi městem pod povrchem i na na povrchu, v exteriérech i interiérech, nakonec skončilo návštěvou kapitulního kostela sv. Perta a Pavla, ve kterou jsme již pomalu nedoufali. Letošní setkání v nás zanechalo nadmíru hezký pocit a snad i definitivně odválo všechny naše pochybnosti vznášející se nad dalším pořádáním FUMAy. Za to vše organizátorům (těm viditelným více i méně) náleží velký DÍK!