Kostel sv. Martina v Třebíči a jeho nejbližší okolí (a archeologie)

Farní kostel sv. Martina v Třebíči v sobě, tak jako i jinde, zrcadlí dějiny místa. Byl vystavěn v jihovýchodní čtvrti města, na mírném hřbítku, takřka při hradebním okruhu. Vlastní město vzniklo z trhové vsi, která náležela klášteru. Nejstarší dnes známá listina, ve které je zmínka o Třebíči jako městě, pochází z roku 1277 (Fišer – Nováčková – Uhlíř 2004, 30-31; Kuča 2008, 678n).

Nejstarší částí kostela sv. Martina je presbytář. Ten je považován za velmi zjednodušený projev huti, která stavěla benediktinské opatství. Je zaklenut dvěma čtvercovými poli křížové klenby, kdy žebra vybíhají z přípor dole ukončených kolínky, nahoře ukončených zaoblenými prstenci košíkových hlavic (jsou např. i na Staré radnici v Brně, kde se dávají do souvislosti s hutí kláštera cisterciaček v Předklášteří u Tišnova) s vysokými polštářovitými krycími deskami. Žebra jsou prostě vyžlabená, protínají se v kruhových svornících s reliéfem čtyřlistu. Kostel byl zřejmě vystavěn ještě před polovinou 13. století. Lze předpokládat, že loď je obsažena ve hmotě lodi dnešní, která však prošla důslednou barokizací. Stáří věže určuje západní portál, kterým je přístupno podvěží, to se lomeným pasem otvírá do lodi. Portál je profilován výžlabky, dvěma hruškovci a oblounkem. Jednotlivé segmenty na sebe nenavazují příliš plynule, je tedy otázkou, zda portál na toto místo nemohl být přenesen z původního místa – západního průčelí. Lze jej datovat do poloviny 14. století. Za portálem se nacházející podvěží je zaklenuto polem bezžeberné křížové klenby (Dvorský 1906, 134-138; Líbal 2001, 500; Kuča 2008, 671-672).

V současnosti se v okolí kostela buduje teplovod, který povede po jeho severní, východní a jižní straně. Prozatím je hotova severní větev. Stavbu doprovází záchranný archeologický výzkum, jenž realizuje naše společnost. Zemní práce budily obavy, že dojde ve velkém rozsahu k narušení hřbitova, což by situaci patřičně komplikovalo. Tyto obavy prozatím naplněny nebyly (a snad ani nebudou). Stavba však protnula neznámou kostnici nebo pohřební kapli, která byla vyplněna kosterními ostatky. Ty byly zjevně vystaveny ohni a a vysokému žáru, stopy ohně nesl i interiér stavby. Nálezové okolnosti tak svědčí o dramatickém zániku stavby. Kdy však k zániku došlo, nelze jistě stanovit (datovatelných archeologických artefaktů se nedostává). Teoreticky můžeme dát požár do souvislosti s vypálením města roku 1468, po jeho dobytí vojskem Matyáše Korvína. Víme, že vyhořelo město i farní kostel. Stratigrafii místa by to neodporovalo. O něco severněji výkop protnul pozdně středověký dům, který dle nálezů ze zásypu interiéru zanikl někdy v renesanci, případně raném baroku (byl zřejmě záměrně zbourán). Badatelsky nejvděčnějším nálezem pak byl cca 15 m dlouhý relikt nevelkého (2 až 3 m široký, 1 m hluboký) příkopu, probíhajícího takřka paralelně s osou kostela. Představuje nejstarší dokumentovanou antropogenní činnost. Zasypán byl dle keramiky někdy před rokem 1300. Jak jej interpretovat? Vzhledem k jeho profilu zřejmě nelze hovořit o fortifikaci. Přikláníme se k funkci symbolické – předpokládáme, že vymezoval sakrální okrsek, respektive hřbitov. Je pravděpodobné, že zanikl v souvislosti s výstavbou městských hradeb. Podobný příkop známe z Brna od kostela sv. Jakuba, zde byl funkční v první polovině 13. století, v době existence nejstaršího kostela.

O dalších nálezech budeme aktuálně informovat (tedy pokud budou stát za to). Předpokládáme, že se více dovíme k dějinám místa a tedy i počátkům Třebíče, případně se podaří doplnit i stavební dějiny kostela sv. Martina a jeho hřbitova.

Literatura: Dvorský, F. 1906: Vlastivěda moravská. Třebický okres; Fišer, R. – Nováčková, E. – Uhlíř, J. 2004: Třebíč. Dějiny města I; Kuča, K. 2008: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl Str-U; Líbal, D. 2001: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek.