návrat na úvodní stránku...

Zápisníček

Kamenické značky v Doubravici

středa  8. 4. 2015 – David Merta – skrýt článek

Kostel sv. Jana Křtitele v Doubravici nad Svitavou byl vystavěn v roce 1717 Karlem hrabětem z Roggendorfa. Kostel v roce 1760 vyhořel i svěží načež byl opraven, další důkladné opravy se uskutečnily v letech 1841 a 1874. Předpokládá se, že kostel byl vystavěn na místě staršího (prastarého) románského kostela z 1. čtvrtiny 13. století, přičemž měla novostavba využít alespoň jádra starší, ne však románské věže (Samek 1994, 406). Usuzuje se tak díky tomu, že když v roce 1956 došlo k opravám omítky, bylo zjištěno, že kostel je vystavěn z druhotně použitých kvádrů s namnoze viditelnými kamenickými značkami. Těch značek mělo být 21 druhů. Mimo kvádříky o průměrném rozměru 0,3 x 0,5 m bylo využito i řady kamenických článků. Jednalo se o tři profilované články s motivem diamantu, větší rohový článek obloučkovým vlysem a diamantováním a podobně (Stehlík 1974, 68). Miloš Stehlík usuzuje, že založení kostela má na svědomí rod pánů z Doubravice, kdy k roku 1255 známe Holáče (Hlaváče?) a pro léta 1295 až 1308 Protivu. Úvaha je to logická a pravděpodobná. Případné sídlo v půdorysu městyse však dnes nelze rozpoznat (tvrz stávající východně kostela vznikla až po zániku hradu, i když toto místo by se zrovna hodilo), severněji položený hrad je mladší než kostel (Knies 1902, 74; Kuča 1996, 748-750; Plaček 2001, 195-197).

My jsme byli ke kostelu přizváni, neb se rozkřiklo, že se kostel odvlhčuje a jsou patrné ony kvádříky, dokonce snad „in situ“. To, co jsme byli spatřili, jen potvrdilo zjištění z roku 1956. Můžeme tedy zopakovat, že ke stavbě kostela byly využity opracované kvádry, na nichž jsme rozpoznali pět různých kamenických značek. Žádné jiné kamenické články jsme neviděli. Vzhledem k tomu, že někdy v minulém století došlo k navýšení okolního terénu, severní část kostela se takto asi o metr utopila, což zřejmě způsobilo i ony problémy spojené s vlhnutím zdiva (znamená to však i to, že výkopy nenarušily případné archeologické terény). Zvýšení terénu je pěkně patrné u severního vstupu, jehož práh je dnes v zvýšen a nachází se v úrovni terénu, zatímco primárně se do něj vstupovalo po schodech. Na tomto místě je také patrný pěkný stavební detail – zatímco zdivo je z kvádrů, pouze místy doplněné cihlami, vstup je celý vyzděn jen z cihel. Podobně je tomu zřejmě u ostatních vstupů i oken. Vertikální trhliny ve zdivu by mohly naznačovat, že současný kostel zřejmě alespoň coby základů využil kostela staršího. Na jeho objev si však ještě budeme muset počkat až do doby, než se třeba bude opravovat podlaha kostela barokního…

Literatura: Knies, J. 1902: Vlastivěda moravská. Blanský okres; Kuča, K. 1996: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl A – G; Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí; Samek, B. 1994: Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. svazek A/I; Stehlík, M. 1974: Glosa k románské architektuře na Moravě. Zábrdovice, Doubravice nad Svitavou. SPFFBU F18, 1974, 67-68.

Starší články:
Archív:
ilustrační fotografie
Virtuální model Brna Panorama města Brna YouTube.com

czech deutsch  english