Kostel sv. Jiljí v Kobeřicích (okr. Vyškov) – musí být románská stavba nutně z kvádříků?

Farní kostel sv. Jiljí v Kobeřicích stojí na vyvýšeném místě východně nad okrajem vesnice, o které je první zmínka v souvislosti s farářem k roku 1283 (Hosák 2004, 274-275). Víme tedy, že kostel v této době již existoval. V literatuře se pak stroze konstatuje, že se jedná o pozdně románskou stavbu z první poloviny 13. století (Samek 1999, 149). Vlastní kostel je nevelká stavba s nevýrazně obdélnou lodí, na kterou navazuje krátký odsazený presbytář ukončený apsidou. K jeho severní straně se přimyká sakristie. K severní straně lodi je v celé délce přistavěna kaple P. Marie, na jižní straně lodi, nad primárním jižním vstupem byla vystavěna hranolová věž. Nároží západního průčelí jsou zpevněna dvojicí opěráků. Okna v lodi jsou nově proražena v místech oken původních. Ta se dochovala pouze v apsidě, kde je funkční jen štěrbinové okno v ose s půlkruhovým záklenkem, které se oboustranně rozevírá. Pozůstatek druhého je patrný na jižní straně, dle plánů se mělo stejné okno nacházet i na straně severní (Samek 1999, 150). Do západního průčelí je zřejmě druhotně proraženo velké okno s půlkruhovým záklenkem, které nelze kvůli množství okem patrných úprav zadatovat (snad je na místě okna původního). V západním průčelí se také nachází nový pravoúhlý vstup do kostela, původní monumentální jižní dvakrát odskočený vstup s lomeným záklenkem částečně překrývá věž. Loď je plochostropá, presbytář je zaklenutý plackou, apsida původní konchou. Kvadratická část presbytáře je od lodi i apsidy oddělena přízedními pilíři, které nesou půlkruhové pasy, záklenky jsou nasazeny na podbradkových římsách. Původnímu kostelu náleží v celém rozsahu loď i presbytář, zda byla současná i původně menší sakristie nelze rozhodnout. Primární je zřejmě jižní portál, který stavbu datuje právě do první poloviny 13. století. Ke stavebním úpravám došlo zřejmě i v průběhu 14. století, kdy byl interiér opatřen přinejmenším freskou, z níž se dnes zachovalo jen torzo. Věž je snad pozdně gotická, k čemuž by odkazoval zvon z roku 1462. V 18. století byla zaklenuta kvadratická část presbytáře a zvětšena okna. Z roku 1810 je nový krov a zřejmě došlo k statickému zpevnění stavby oněmi dvěma opěráky. Pravděpodobně byla zbudována i hudební kruchta. V roce 1872 došlo ke zvětšení sakristie do dnešní podoby. Ve 30. letech minulého století byl kostel opravován. Opravy završila výstavba severní kaple P. Marie z roku 1933 (Hosák 2004; Samek 1999; Ličman 1921, 246-248; Unger a kol. 2000, 155-159). Kostel je vyzděn z tzv. lomového zdiva, všechna nároží jsou armována z velkých opracovaných kvádrů. Pokud je opravdu jižní portál primární, lze považovat výstavbu kostela před polovinou 13. století za reálnou. Půdorys kostela, respektive řešení presbytáře však působí značně archaicky. Kostel by mohl být klidně postaven již ve druhé polovině 12. století. Ale není vystavěn z kvádříků, což je obecně považováno takřka za jakýsi axióm. Proč by však měl vždy být románský kostel z kvádříků, proč by nemohl být vystavěn z lomového zdiva? Tím se dostáváme ke kardinální otázce. Pokud bychom připustili, že románské stavby mohou být vyzděny z lomového zdiva, otvírá se nám mnohem větší prostor pro posunutí datace u některých ne zcela ukotvených staveb. Jak církevních, tak profánních. Kostel sv. Jiljí, ve své podstatě zachován takřka v celém rozsahu je jednou z takovýchto staveb.

Literatura: Hosák, L. 2004: Historický místopis země Moravskoslezské; Ličman, A. 1921: Vlastivěda moravská. Slavkovský okres; Samek, B. 1999: Umělecké památky Moravy a Slezska, 2. svazek; Unger a kol. 2000: Kobeřice u Brna. Obec a lidé v proměnách času (vydáno při příležitosti III. sjezdu rodáků, konaného ve dnech 6.-8. července 2000.