Maloformátové cihly

Maloformátová cihla (ideální rozměry 22 x 11 x 4,5 cm) je pro brněnskou vrcholně středověkou sakrální i profánní architekturu typická. Její datace na základě nálezových okolností z archeologických situací spadá do druhé poloviny 13. století, její výskyt pak končí na začátku století následujícího. Tento formát známe nejen z různých lokalit jižní Moravy (klášter premonstrátek v Dolních Kounicích, kostel sv. Bartoloměje v Medlově), ale také například z Vídně. Doposud jsme byli přesvědčeni, že se jedná o podunajský fenomén s římskou tradicí (viz Holub – Kolařík – Merta – Peška 2010). Na loňské konferenci FUMA ve Vroclavi jsme se referátem o cihelné vrcholně středověké architektuře jižní Moravy tohoto tématu také dotkli. V následné diskusi se nás pak Vladislav Razím ptal, kde jsme na maloformátovou cihlu přišli, s tím, že v Čechách nic takového nezná...Díky archeologickým výzkumům tento formát známe poměrně hojně právě z brněnského prostředí, nachází se v zásypech suterénů dřevohliněných domů, jsou z ní vyzděny okna a vstupy ve sklepích nejstarších zděných domů, případně je druhotně použita v jinak kamenném zdivu (to je i případ kostel sv. Bartoloměje v Medlově). Z Brna prozatím známe jediný případ, kde je tato cihla použita primárně. Jedná se o valenou klenbu nejstaršího sklepa pod jádrem kanovnického domu Petrov 2 (podobně zřejmě byla použita i v klášteře v Dolních Kounicích, zde je však klenba destruována a tvoří zával polozapuštěné místnosti v západním křídle klášterních budov pod dnešním tzv. barokním konventem). Z jiných lokalit maloformátovou cihlu neznáme (což samozřejmě neznamená, že se jinde nevyskytuje, je to jen stavem výzkumu a poznání…). V rámci vzpomínané konference FUMA se uskutečnila exkurze, jejímž cílem byl mimo jiné Zámek v Legnici. Jádro jeho nejstarší stojící části představuje palácová stavba impozantních rozměrů (60 x 17 m), vyzděná z režného cihlového zdiva. Výstavba je kladena k polovině 13. století (Pilch 2011, 185). Jedná se jednu z nejrozsáhlejších staveb tohoto typu a daného období ve střední Evropě. Při bližším ohledání cihel nám přišel povědomý jejich formát. Následovalo oměření několika cihel, které byly dle našeho názoru in situ, tedy v primárním zdivu stavby – jejich rozměr byl shodný s našimi brněnskými maloformátovkami, jen výška byla dvojnásobná. Je s podivem, že pro tak rozsáhlou stavbu byl použit tento formát cihel. Doposud jsme se domnívali, že velikost cihel svým způsobem odpovídá použití. Pro celocihelné stavby 13. století známe cihly o mnohem větším rozměru ať se jedná o cisterciácké klášterní budovy na Velehradě nebo např. v Altzella v Sasku (Bek – Hahn – Untermann – Wipfler 2008, 51-54), kde byl použit mnohem větší formát cihel (platí to i pro období cihelné lucemburské gotiky, kterou reprezentují tzv. vysoké gotické cihly alias buchty). Předpokládali jsme, že maloformátové cihly byly využívány k vyzdění kleneb nebo pouze architektonických detailů. Palác Zámku v Legnici, i když se zde formát cihel na výšku zdvojnásobil, vypovídá asi o něčem jiném…Se zobecňováním poznatků a zjištění je potřeba nakládat přinejmenším obezřetně, což není samozřejmě nic nového pod sluncem.

Literatura: Bek, D. – Hahn, K. – Untermann, M. – Wipfler, K. 2008: Klöster in Deutschland; Holub, P. – Kolařík, V. – Merta, D. – Peška, M. 2010: Středověká brněnská architektura z cihel. Dějiny staveb 2010, 139-159; Pilch, J. 2011: Leksykon zabytków architektury Dolnego Śląska..