Co přinesl workshop na téma Environment v archeologii ...

Ve středu 31. ledna se uskutečnil v prostorách Technického muzea v Brně workshop na téma „Environment v archeologii“za účasti téměř 80 badatelů a studentů. Setkání bylo zaměřeno na praktické využití a použití přírodovědných metod na záchranných a systematických archeologických výzkumech. Bylo předneseno šest referátů (dva slíbené - P. Kočár & co za ZIP a Archaia Brno o.p.s. odpadly). Jan Havrda (NPÚ ÚOP Praha) seznámil přítomné se stavem a možnostmi enviromentálního bádání v městech pražských. Na tento referát volně navazovala přednáška Radky Kozákové (PřF UK, ARÚP) o výzkumech palynologických v téže oblasti. Obdobně byl zaměřen příspěvek Michala Zezuly (NPÚ ÚOP Opava) a o bádání v severomoravských městech. Koreferát Věry Čulíkové (ARÚ Opava) byl zároveň shrnutím obrovského a zřejmě zatím nedoceněného celoživotního díla Emanuela Opravila. Z referátů vyplynulo to, co je důvěrně známé i v Brně: množství výzkumů z historických jader měst a tomu odpovídající suma vzorků zpracovaných i vyhodnocených, většinou odebraných ne dle zcela systémově.

Systematické výzkumy byly zastoupeny dvojicí klasických velkomoravských lokalit. Příspěvek badatelů k Pohansku jakožto raně středověkém centru a jeho přírodním prostředí ukázal snad všechny možnosti přírodních věd participujících na archeologických výzkumech. Jiří Macháček (ÚAM FF MU) představil konkrétní výzkum valu z pohledu archeologie, Nela Doláková (PřF MU) přítomné seznámila s palynologickými výsledky, Antonín Přichystal (PřF MU) hovořil o provenienci stavebního kamene využitého ke stavbě plenty valu a Pavel Havlíček (ČGS Praha) okomentoval vývoj podloží v souvislostech s vývojem údolní nivy Moravy. Výzkum v podstatě prokázal, že val neměl pouze funkci fortifikační, ale zároveň sloužil jak ochrana proti velké vodě.

Lumír Poláček (ARÚB) shrnul problematiku bádání v Mikulčicích s důrazem na paleoekologii údolní nivy. Referát obdobně jako v případě Prahy a severomoravských měst nastínil stav a možnosti a postavení přírodních věd ve výzkumu hradiště a jeho zázemí.Název příspěvku Gabriely Dreslerové (MZM Brno) „Archeozoologie a enviroment“ zcela jasně charakterizoval i jeho obsah, což ne vždy bývá pravidlem.

Po všech příspěvcích následovala diskuse v některých případech lze říci, že se přímo rozpoutala. Nejhojněji diskutujícími byla Dagmar Dreslerová (ARÚP), Mária Hajnalová (UKF Nitra) zastupující víceméně enviromentalisty, Rudolf Procházka (Archaia Brno) se erudovaně vyjadřoval mimo jiné k problematice vzniku půd (zkušenosti z Přerova a Uherského Hradiště). Do diskuse vstoupil i Jan Klápště (FF UK) s kritikou (po)malé publikační aktivity archeologické i enviromentální. Vlasta Jankovská (BÚAV ČR Brno) komentovala stav poznání lapidárně s tím, že čím více analýz provedla, tím více se objevilo otázek, na které by bylo potřeba hledat odpovědi…Na závěr vystoupila D. Dreslerová, která shrnula diskusi z pohledu praktikujícího archeoenviromentalisty. V současnosti v českých zemích nemůžeme mluvit o enviromentálním výzkumu, takřka vždy se jedná dílčí analýzy. Je potřeba budovat enviromentální pracoviště, která by pracovala v návaznosti na archeologických projektech jako jeden tým. Přírodovědci i archeologové by měli znát práci toho druhého, nejlépe absolvovat několik semestrů u opačného oboru. Nezastupitelná je vzájemná komunikace, nejlépe diskuse…a to i z toho důvodu, že jeden pojem (termín) může být chápán a vykládán velmi různě.Více za archeologii přednesl shrnující slovo J. Klápště, který zopakoval malou publikační činnost týkající se konkrétních archeologických výzkumů. Posteskl si také nad nedostatkem odborníků.Setkání naplnilo očekávání hlavně věcnou diskusí, která se snažila pojmenovat pozitivní i negativní stav věcí. Důležitou roli společensky-pracovní jako obvykle sehrály kuloáry a v neposlední řadě i večerní sezení v restauraci (Stáj na Veveří).

Je zřejmé, že enviroment a jeho výzkum bude v oblasti působnosti archeologie získávat čím dále významnější a dominantnější postavení. Je potřeba vytvářet výzkumné týmy, ve kterých by byl zastoupen co nejširší okruh přírodovědců. Nelze předpokládat, že v současnosti by jeden badatel byl schopen obsáhnout celé spektrum potřebných vědních oborů na patřičné výši, i když archeologie je pověstná tím, že si dokáže z různých vědních oborů vybrat „to“, co potřebuje a mnohdy si „to“ pak upraví k obrazu svému…Teze nepředneseného příspěvku „…a k čemu je to dobré?“ očekávejte v dohledné době na tomto místě.

Několik definicí na závěr

Archeobotanika - zabývá se vyhledáváním, separací a vyhodnocením rostlinných makrozbytků z různých nálezových prostředí archeologických lokalit.

Archeozoologie - zkoumá především kosterní pozůstatky zvířat z archeologických lokalit. Využívá znalostí z oboru zoologie, veterinárního lékařství a archeologie.

Paleoekologie - studuje ekologii jedinců, biologických druhů a celých společenstev z údajů, které jsou zachovány ve fosilním záznamu.

Paleobotanika - věda o zkamenělinách a otiscích vymřelých rostlin a jejich časové posloupnosti.

Palynologie - nauka o rozšíření a využití pylových zrn a spor recentních i fosilních rostlin.

Environment - suma externích podmínek ovlivňujících život, vývoj a přežití organismu (UNSD, 2006).

Environmentální (z angl. environment = okolí, prostředí) – týkající se životního prostředí (Pelikán, J., Jakrlová, J. 1999).

Ilustrační fotografie: