Výzkumy v kanovnickém domě na Biskupské 7

V uplynulých čtrnácti dnech proběhl nevelký záchranný archeologický výzkum ve dvoře bývalého kanovnického domu na Biskupské 7 (v Brně). Dům prochází celkovou rekonstrukcí, která znamená změnu vnitřní dispozice a dostavbu dvou menších prostor k dvornímu průčelí. Jednu při východní, druhou při západní straně, obě z úrovně podlah sklepů. Právě v těchto místech proběhl zmíněný výzkum. Na dům byl před zahájením projektových prací zpracován stavebněhistorický průzkum (Borský 2011), jehož závěry byly v průběhu současných prací mírně korigovány. Biskupská 7 představuje patrový dům s půdním polopatrem, jehož hlavní, dvakrát se zalamující průčelí o deseti osách dosahuje délky 27 metrů. Na uliční trakt, podsklepený takřka v celém rozsahu, navazovalo při západní parcelní hranici dvorní křídlo. Orientace, zalomení fasády i její délka vedly k předpokladu, že se původně jednalo o dvě středověké parcely. Dům byl v minulosti označen za novostavbu z druhé poloviny 17. století bez výraznějších starších stop (Koběrská 1973). Jeho „podobu“ známe z veduty H. B. Bayera a H. J. Zeisera znázorňující obléhání Brna Švédy v roce 1645. Je zde však zachycena velmi nevýrazně. Lépe je patrná na vyobrazení průvodu Božího těla od Franze V. Korompaye z roku 1750, kde je dům takřka v dnešní podobě. První známé písemné prameny, které se domu bezprostředně týkají, pak jsou až ze závěru 18. století (k roku 1776). Oldřich Vičar nedokázal ve své práci o brněnském místopise poloviny 14. století přiřadit žádného majitele (viz Vičar 1965). Stavebněhistorický průzkum předpokládá, že v domě je zakomponována starší stavba (vystavěná před 1645, právě její podobu snad zachycuje zmíněná Bayer-Zeiserova veduta), jež byla do dnešní podoby přestavěna v závěru 17. století. Zároveň bylo zřejmě vystavěno i západní dvorní křídlo. Stavební úpravy pak probíhaly ve druhé polovině 18. i 19. století (k roku 1860 jsou datovány krovy, Kyncl 2011). Dvorní křídlo bylo vystavěno po celé délce západní hranice parcely, což dokládá i plán zástavby Petrského vršku z roku 1824. Zřejmě při úpravách domu v 60. letech 19. století bylo dvorní křídlo zkráceno a přestavěno. V listopadu 1944 dopadla na dvorní křídlo puma. Po válce došlo k jeho snesení a nahrazení novostavbou, která využila částečně jeho substrukce jakožto základů (kráter po bombě zachytil i archeologický výzkum). V rámci archeologického výzkumu došlo k zásadnímu doplnění především nejstarších stavebních dějin místa. Lze odůvodněně předpokládat, že se primárně (při vyměřování města) jednalo o dvě parcely. Jejich vyměření předcházelo intenzivní osídlení začínající na sklonku 12. století, které reprezentuje blíže nespecifikovaný „výrobní areál“. Nejstarší aktivitu představovalo srovnání svahu, výstavba zřejmě potravinářské pece a nějaké lehčí kůlové stavby, která s ní zřejmě funkčně souvisela, dokumentované v západní sondě. Po zániku této stavby byl terén zplanýrován, navýšen a na jeho povrchu vzniklo pyrotechnologické několikrát reparované „zařízení“ interpretované jako kovářská výheň. I v tomto případě s nějakou lehčí dřevěnou stavbou. Ze zánikového horizontu této aktivity bylo získáno větší množství kovářských strusek. Terén byl následně opět zplanýrován a navýšen. Nad touto úrovní se podařilo rozlišit několik podlah, které patřily dispozičně blíže neidentifikovatelným dřevohliněným stavbám, respektive jejich nadzemním částem. Obdobná situace byla zachycena ve východní sondě. Zde však nejstarší sídlištní aktivity dokládala odpadní vrstva vytvořivší se na podloží. Ve východní sondě se nadále projevovaly podlahy a planýrky po sobě následujících fází dřevohliněného domu, který zde existoval kontinuálně nejméně do počátku 14. století. (Stratigrafie a charakter souvrství dosahující mocnosti takřka 1,20 metru se velmi blížil tomu, co jsme znali z výzkumu vesnického domu v Dolních Heršpicích č. 10). V západní ploše došlo relativně brzy ke změně, když se z původního interiéru stal exteriér, respektive dvůr nebo teoreticky průjezd domu. Podařilo se zde zachytit severní část suterénu mladšího dřevohliněného domu, který měl dvě výraznější stavební fáze. V první se jednalo o prostý, do podloží a částečně i starších situací vyhloubený sklep s jednoduchou vertikální kůlovou konstrukcí. Podlahu tvořila jen nášlapová vrstva, která se vytvořila na dně výkopu. Ve druhé fázi, kterou lze interpretovat jako reparaci zahloubených prostor domu, pak došlo k navýšení původní podlahy, kterou nyní tvořily desky uložené na hliněném polštáři. Podobně byly deskami vybedněny stěny, vlastní konstrukce pak byla zřejmě z hranolů. V této fázi dům vyhořel. Shořelé dřevěné prvky se dochovaly v takovém rozsahu, který umožnil odebrat vzorky pro dendrochronologickou analýzu. Odběru vzorků i analýzy se ujal Tomáš Kyncl (s napětím čekáme na výsledek, protože dle keramiky ve výplni sklepa by stavba měla patřit k nejstarším v Brně). Vlastní sklep dosahoval šířky necelých 4 metrů, zahlouben byl asi 2,80 m. Na tomto místě je třeba podotknout, že pokud by dům sahal až k dnešní uliční čáře, dosahoval by hloubky cca 12 metrů, jeho šířka (pokud bychom předpokládali hloubkovou dispozici) by dosahovala přibližně 5 metrů. Tyto rozměry odpovídají dispozici/rozměrům nejstarších brněnských zděných domů. Nad rozplanýrovanými pozůstatky domu byl terén několikrát srovnán, vždy se tak stalo zřejmě v souvislosti s další stavební činností. Kupodivu se nepodařilo zachytit takřka žádné vrcholně středověké zděné konstrukce, což se vymyká poznatkům z jiných zkoumaných brněnských parcel. Pouze ve východní sondě byl odkryt nevelký relikt kamenné zdi, kterou bychom mohli považovat za součást „nějakého“ domu vystavěného kolem roku 1300. V tomto místě se pak žádné další konstrukce již nepodařilo zachytit. Ve sklepě domu, respektive v horní části jeho západní stěny, při sousední parcele, byl rozpoznán pozůstatek nadzemního zdiva vyzděného z vysokých cihel (k možné dataci viz Holub-Kolařík-Merta-Peška 2010). Tato zeď byla při výstavbě sklepa podezděna. Relikt kamenného, blíže nespecifikovaného zdiva, se pak dochoval v SZ koutu prostředního sklepa. V západní sondě byla odhalena dvojice pilířů, jež můžeme považovat za součást základového aparátu domu, který byl vystavěn snad někdy na konci 15. nebo v průběhu 16. století. Archeologický výzkum i stavebněhistorický průzkum tak pěkně doplnil stavební dějiny domu Biskupská 7. Na závěr však nutno podotknout, že vzhledem k blízkosti kostela sv. Petra a Pavla, jednoho z neuralgických míst v dějinách Brna, jsme ve skrytu duše očekávali i nálezy jiného charakteru…Tak snad někdy příště...

Literatura:

Borský, P. 2011: Kanovnický dům čp. 280 (k. ú. Brno-město) na Biskupské ul. č. 7. Stavebněhistorická dokumentace. Nepubl. rkp. v archivu Archaia Brno o.p.s.;

Holub, P. – Kolařík, V. – Merta, D. – Peška, M. 2010: Středověká brněnská architektura z cihel. Dějiny staveb 2010;

Kyncl, T. 2011: Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků krovu domu Biskupská 7 v Brně;

Koběrská, L. 1973: Stavebně-historický průzkum objektů umělecko-památkového významu;

Vičar, O. 1965: Místopis Brna v polovici 14. století. BMD 7, 242-283.