PPZAV, PPAV v roce 2014

Národní památkový ústav územní odborné pracoviště v Plzni pořádalo v úterý 30. září v ve svém sídle, v domě U zlatého slunce, odbornou konferenci „Záchranné archeologické výzkumy“. Konference, jak naznačuje název, se měla zabývat především problematikou „Programu podpory záchranných archeologických výzkumů“ dnes existující pod zkráceným názvem „Program podpory archeologických výzkumů“. Referováno bylo 10 příspěvků, které se tématu bez výjimky týkaly. Akci moderoval v celém průběhu pan architekt Kaigl. V úvodu vystoupil Martin Tomášek, který shrnul historii, význam, současnost a budoucnost tohoto fondu. Ta vlastně v současnosti takřka žádná není. Vše stojí a padá s tím, že fond zakládalo Ministerstvo kultury spolu s Ministerstvem financí, v rámci šetření pak byl fond postupně ponižován (doslova i do písmene) až byl o zůstatek financí účelově navýšen rozpočet NPÚ, které s ním ostatně v minulosti nakládalo. Jak již bylo řečeno, v současnosti neexistuje nástroj, který by jej v původní podobě systémově nahradil, což se ukazuje být nešťastné a problematické. Následovala čtveřice referátů informujících o nakládání s Fondem na území spravovaných plzeňským (Petr Sokol – Marcela Waldmannová), středočeským (Zdeněk Neústupný – Jan Kypta – Filip Laval), karlovarským (Filip Prekop) a moravskoslezským (Jindra Hlas – Marek Kiecoň – Petr Malík) územním pracovištěm NPÚ. Na prezentacích bylo dobře vidět, jak se zmenšuje počet takto podporovaných výzkumů (v závislosti na financích) a jak realizované výzkumy postupně přechází do režie toho kterého ÚOP NPÚ (což je vzhledem ke změně statusu fondu pochopitelné). Následovala krátká diskuse o tom, zda by nebylo dobré dělat výzkumy na svých objektech v rámci investic, a ne financovat je právě z Fondu, který by se měl využívat především a pouze na akce neinvestiční. Což mě přišlo sympatické. Poobědový blok patřil institucím, které tento fond v minulosti využívaly. My jsme referovali o výzkumu bývalé rychty v Sebranicích. Podobně jako v Karlově studánce příspěvek upozorňoval na nesystémové až přehlížené téma vesnické archeologie (archeologie v „živých“ vesnicích, respektive vesnických domech). Je třeba podotknout, že podobnou zkušenost, jakou jsme učinili v Sebranicích (dále pak např. v Dolních Heršpicích, Knínicích u Boskovic a Králově Poli) učinili při výzkumu usedlosti ve Zbečně kolegové ze středočeského ÚOP NPÚ. Druhým tématem našeho referátu byla Horní tvrz v Kestřanech. Tam letos proběhla již osmá sezóna archeologického výzkumu doprovázejícího celkovou obnovu tvrze. Na tomto případě jsme chtěli doložit, jak důležitý je systematický záchranný archeologický výzkum a to pokud možno se zasvěceným stavebním historikem, který je schopen diskuse. Že jde o to, co se chce výzkumem zjistit, respektive, že se výzkum dělá za účelem zjištění nebo doplnění poznatků, kladení si odborných otázek a ne jen pro forma. Předposlední referát přednesl Michal Bureš (spolu s Janem Pařezem, Archeo Pro o.p.s.). Byl věnován dvěma lokalitám. První část se týkala vesnice a dvorce/tvrze v Třeboradicích. Zmíněný výzkum přinesl velmi pozoruhodné výsledky, které snad ani v současnosti nemají v rámci dané problematiky na našem území srovnání. Ve druhé části příspěvku pak referoval o výzkumu v místě výstavby dvou vil v pražské Bubenči. Zde prezentaci výsledků výzkumu doprovázelo zamyšlení nad tím, zda by realizátor takovéhoto podniku (pohybujícího se v řádech desetimilionů) nemohl zaplatit i výzkum. Pokud platí, že stavebník vlastního bydlení (nespekulativního) není povinen hradit, tak je to dozajista nutno respektovat i v tomto příkladě – na tom se auditorium včetně přednášejícího shodlo. Poslední příspěvek týkající se výzkumů Západočeského muzea v Plzni (Alena Kordíková – Markéta Sochorová) obsáhle informoval o výzkumu polykulturní lokality v Přešticích. Konference snad splnila účel tím, že alespoň trochu rozvířila vody kolem možnosti hrazení záchranných archeologických výzkumů doprovázejících tzv. neinvestiční akce. Nezbývá však než znovu konstatovat, že pokud se nepodaří najít nějaké koncepční řešení, jak tuto problematiku uchopit, bude drtivá většina oprávněných organizací realizovat jen výzkumy při investičních akcích a poměrně zásadní segment archeologie týkající se především vesnic a „venkova“ zajde na úbytě…(Jinak se ctěným čtenářům omlouvám, fotky z akce jsem omylem vymazal).