Záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci Zelného trhu v Brně – 3. část

První část zprávy o archeologickém výzkumu stručně shrnula historii náměstí (na těchto stránkách 22. 8. 2014), druhou jsme věnovali tématu sklepů (1. 9. 2014). Jedna z fotografií představila sklep, který byl nalezen pod vodovodní štolou, která přiváděla vodu do kašny Parnas. Abychom ji čtenářům představili, rozhodli jsme se dnešní stať věnovat problematice někdejšího vodohospodářství na Zelném trhu.

Přísun pitné vody byl pro středověké město důležitou otázkou. Měšťané často tuto problematiku řešili vybudováním studny na parcele svého domu. Z Brna jich máme doloženo již několik desítek. Vedle nich byly zřizovány studny veřejné. Jednu známe také ze Zelného trhu. Novověká vyobrazení ji umisťují do severovýchodního kouta náměstí. Narazilo se na ni při výstavbě kolektorové sítě v letech 2003 až 2005. Její zásyp byl částečně zkoumán v roce 2006. Dnes je možné studnu spatřit v rámci prohlídkové trasy Labyrintu na Zelném trhu.

Později bylo zásobování pitnou vodou řešeno také prostřednictvím kašen napájených vodovody. Jedna z nich byla vybudována na Zelném trhu. Zásobována byla nejstarším vodovodem v Brně. Z písemných pramenů se dovídáme, že 2. prosince 1415 se městská rada dohodla s Prokopem z Písku, dříve kutnohorským měšťanem, který zbudoval vodovod v Čáslavi, a s bohatým brněnským patriciem Václavem Házem, že za své peníze postaví vodovod, který měl brát vodu z řeky Svratky a přivádět ji přes Puhlík (Denisovy sady) do dvou kašen na Horním a Dolním trhu, s možností zavádět vodu do pivovarů i do domů. Ujednání potvrdil 3. července 1416 král Václav IV. Tato kašna byla předchůdcem dnešní dominanty náměstí – kašny Parnas, o jehož výstavbě rozhodla městská rada v roce 1690. Osloven byl už tehdy věhlasný architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu. Dílo bylo dokončeno v roce 1695. Vodu do této kašny přiváděla vodovodní štola, která byla zmíněna v úvodních větách. Prozkoumána a částečně sanována byla již v roce 2002. Její segment byl odhalen také při stávajícím výzkumu Zelného trhu. Vybudována byla z cihelného zdiva a opatřena valenou klenbou.

Při archeologickém výzkumu bylo objeveno několik dalších vodovodů pro pitnou vodu. Voda v nich byla vedena prostřednictvím dřevěných potrubí. Dřevo se v terénních podmínkách náměstí dochovalo jen v nepatrných zbytcích. V zásypech však po trubkách zůstaly dutiny a nalezeno bylo několik železný spojek jednotlivých prvků. Poměrně překvapivá byla četnost těchto vodovodů. Víme však, že řada z nich fungovala v časové následnosti. V jejich počtu se snad může odrážet malá trvanlivost dřevěného potrubí. Datovat je lze do pozdního středověku a raného novověku (předběžně 15. – 17. století). Vodovody utvářené z keramických trubek, které byly registrovány při výzkumech na Dominikánském náměstí, náměstí Svobody a Kobližné ulici, dosud nebyly zaznamenány.

Archeologický výzkum dosud nedoložil žádné situace, které by svědčily o systematičtějším řešení problematiky odvodu odpadní a dešťové vody. Při výzkumu na náměstí Svobody byly v jeho severní části zaznamenány jednoduché stoky, tvořené výkopy s dřevěnými konstrukcemi. Na Zelném trhu byla odpadní voda stahována zřejmě po povrchu za využití existujícího svahu. Je však natolik prudký, že při vydatných deštích mohla voda způsobit nemalé obtíže. Že byla tato problematika ve městě řešena, dokládají písemné prameny. Od 14. století je například připomínán úřad dohlížející na čištění ulic. Existenci nějakých jednoduchých stok či svodnic, které měly vodu odvádět, dokládají nařízení konšelů, aby tyto byly prohlubovány a udržovány, vedeny nejkratší cestou a zakryty. Kanalizační síť začala být systematičtěji budováno v 19. století. Lze předpokládat, že její hustota se ve městě razantně zvýšila v jeho druhé polovině po neblahých zkušenostech s epidemiemi cholery v letech 1831 – 1832, 1836 a 1849, jejichž vypuknutí zapříčinily nevyhovující hygienické poměry. V roce 1892 mělo Brno již 19 300 m cihelných a k tomu 15 100 m betonových stok. Několik cihelných stok s valenou klenbou bylo zachyceno i při archeologickém výzkumu.

Obr 01Dokumentované trasy starých vodovodů v severozápadní části náměstí (pohled od Z).

Obr 02 Výkopy dvou vodovodů před Malým špalíčkem.

Obr 03 Relikt dřevěného potrubí se železnou spojkou.

Obr 04 Dutina po dřevěném potrubí. Opět je patrná železná spojka.

Obr 05 Trativod odvádějící zřejmě přebytečnou vodu z Parnasu.

Obr 06 Cihelná vodovodní štola k Parnasu.

Obr 07 Průřez štoly.

Obr 08 Segmenty kanalizační sítě z cihlového zdiva.

Obr 09 Vodní prvky na vyobrazení Zelného trhu z roku 1768.

Obr 10 Schematická situace zjištěných tras historických vodovodů na Zelném trhu.