Zaniklý dům čp. 94, Kopečná 40 v Brně (novější dějiny)

V souvislosti s připravovanou výstavbou Bytového domu Studánka na ulici Kopečná v Brně probíhá třetím týdnem záchranný archeologický výzkum. Jeho výsledky překonaly naše očekávání. Vzhledem k tomu, že se předmětná parcela nachází na levé straně ulice, v zářezu do svahu Petrského vršku, předpokládali jsme, že archeologické situace budou zachovány jen ve omezeném rozsahu a to především zahloubené části objektů jako jsou sklepy, odpadní jímky nebo studny. Určitou informaci nám poskytly v minulosti (Holub a kol. 2005, 149-150) zde hloubené sondy realizované v rámci sanace podzemí bloku 61. Vlastní dům, který zde naposledy stával, byl zřejmě časově a tedy i slohově shodný s vedlejším domem Kopečná 38, který byl vystavěn někdy v první polovině 19. století. Stavba byla zbourána po roce 1945, dvorní zástavba pak v 60. letech minulého století. Z nejbližšího okolí, Kopečná 33, máme doloženy relikty osídlení ze 12. století, pak až pozůstatky zástavby z období pozdního středověku ve formě sklepů dřevohliněných domů. Na místě samém jsou prozatím zachyceny nejméně tři stavební fáze zástavby, které má své počátky někdy ve 13. století. Je velmi zajímavé, že pozdně středověká zástavba má velmi blízko k tomu, co jsme před časem měli možnost zkoumat na sebranické rychtě (k této problematice se ještě na tomto místě později vrátíme). Mimo pozůstatky základů a podlah domů byly zachyceny dvě obilnice, relikt solitérního sklípku, který patřil k severní sousední parcele a část lochu. Prozatím nebyly doloženy pozůstatky onoho posledního domu, který na zkoumané parcela stával.

Dům čp. 94 stál na předměstí Velká a Malá Pekařská ulice. O předměstí máme první ucelenější zprávy k polovině 14. století. Zapracoval je do své obsáhlé studie Oldřich Vičar (1966, 234). Z jeho práce víme, že jsou v těchto místech uváděni chudí Pod puhlíkem. Místopis pro mladší období není doposud přehledněji zpracován (existuje studie věnovaná přírodním podmínkám ve vztahu k topografii, respektive reliéfu tohoto místa pro období novověku, viz Zapletalová a kol. 2005).

Ve vztahu k lokalizaci domu bylo v letech 1757 a 1803 bylo výslovně zapsáno, že dům je nárožní. Jednalo se o rozlehlý objekt na nároží bloku mezi ulicemi Kopečnou a Studánka. Při zavedení orientačních čísel v roce 1867 byl označen v Kopečné ulici čísly 38 a 40, v ulici Studánka čísly 1 a 3. Všechny díly měly stejného majitele. Zaniklý dům Kopečná 40 byl tedy původně součástí domu čp. 94, jehož část s č. o. 38 dodnes stojí na nároží ulic Kopečné a Studánky.

Nejstarší dohledatelná zpráva o majitelích domu pochází z poloviny 18. století. Dle smlouvy ze 16. prosince 1757 dostala dům „na Dolní Pekařské“ Eva Pollerová od svého manžela Šimona Pollera. O necelý rok později, 7. září 1758 bylo zapsáno předání domu Evy Pollerové dědicům, kdy dům ústní závětí odkázala třem vlastním synům, Šimonovi, Matějovi a Peregrinovi, a nevlastnímu synovi Johannu Georgovi. Johann Georg měl získat dům a ostatní sourozence vyplatit. Dne 15. listopadu 1774 vydražil dům Johanna Georga Pollera mlynář Martin Wallek za 2 800 zl. rýnských. Martin Wallek zemřel na začátku října 1786, podle závěti dům zdědil tehdy nezletilý syn Martin, který po nabytí zletilosti obchodoval moukou. Martin Wallek mladší vyplatil sestrám Apolonii a Terezii po 1 000 zl. V domě užívala práva doživotního výměnku jeho matka, Marie Anna. Dne 1. dubna 1803 sepsali zednický mistr Josef Zeissl a tesař Vencl Eitelberger odhad domu. Odhadní cena byla stanovena na 7 100 zl. Dům byl popsán tak, že ze tří stran stojí volně. Byl patrový, podsklepený v rozsahu dvou sklepů na 30 sudů vína. Na dvoře o výměře 35 čtverečních sáhů byla studna. Dům byl postaven z dobrého materiálu.Krov byl ve „středním stavu“, střechu pokrýval šindel. Dle popisu byl dům rozlehlý, s patrovými dvorními křídly. V přízemí se nacházela klenutá předsíň dlážděná cihlami (průjezd?). Nalevo byla klenutá místnost a k ní přináležející klenutá kuchyně. Dispozice „napravo“ byla shodná. „Napravo ve dvoře na straně Kalvárie“ (rozumí se svah Františkova s křížovou cestou) je rovněž klenutá místnost se zcela klenutou kuchyní, dále nad ní („weiter hinauf“) tři místnosti a tři kuchyně. Za těmito místnostmi v poněkud vyvýšené postranní budově byly tři pokoje s kuchyněmi. Nalevo proti ulici (míněna zřejmě ulice Studánka) byly dvě místnosti se zvláštním vchodem a dvě kuchyně. Ve stejném traktu byla jedna místnost a „výše“ tři pokoje s kuchyněmi. V prvním patře proti ulici nad hlavním vchodem bylo klenuté schodiště, předsíň a nalevo i napravo vždy jeden pokoj kuchyní. Dále pak jedna komora. Proti ulici Malá Pekařská (dnešní Kopečná) byla v tomto patře dále předsíň a dva pokoje s kuchyněmi. Wallek jr. dům značně zadlužil. Když dům v prosinci 1823 po dvaceti letech samostatného hospodaření prodával za 7 200 zl. konvenční mince (ve smlouvě uvedena i cena 17 500 zl. W. W. ve staré měně), činil rozdíl v ceně domu a výši dluhů jen 1 420 zl. 46 3/4 kr. C. M. Novým majitelem se dle smlouvy z 12. prosince 1823 stal Josef Blauhon. Josef Blauhon dům užíval deset let. Dle smlouvy z 9. května 1833 se novými majiteli stali manželé Leopold a Františka Stepkovi, z nichž každý vlastnil polovinu domu. Z prodejní ceny 9 800 zl. činily pohledávky 4 200 zl. Kupní cena měla být dle smlouvy vyplacena v c. k. rakouských stříbrných dvacetnících (!). Leopold Stepke získal měšťanské právo a stal se jirchářským mistrem pro předměstí Velká a Malá Pekařská. Přinejmenším od 40. let 19. století mohl majitel domu čp. 94 z rozhodnutí magistrátu využívat vodu z pramene na Františkově (Fons Salutis). Měl však povinnost vodu ze studánky odvádět potrubím k domu a dále do kanálu a potrubí udržovat na vlastní náklady. Leopold Stepke předal dne 14. února 1844 svou polovinu domu dětem – Antonii provdané Málkové, Josefě, Terezii, Františce, Anně a Aloisovi. Nadále v domě hospodařil syn Alois Stepke s manželkou Annou. Alois Stepke byl pekařem. Dne 22. června 1866 žádal městský stavební úřad o povolení ke stavbě druhé chlebové pece, protože hodlal dodávat chléb i pro vojsko. Pec měla být umístěna v místnosti do ulice na levé straně a k odvodu kouře měl sloužit komín přilehlé klenuté kuchyně. Dne 29. února 1868 žádal o povolení vystavět nové záchody ve dvoře a vyměnit dřevěnou pavlač v prvním patře za konstrukci se železnými nosníky. Přinejmenším od roku 1882 dům vlastnil pekař Karel Maiwald s manželkou Karolínou. Dne 14. března 1882 žádal o povolení ke stavbě dvou nových pekařských pecí v pravém dvorním křídle za účelem „rozšíření podniku“. Nedochovaný plán vyhotovil stavitel Anton Ritschl. Stavba byla 16. dubna toho roku ukončena komisí. Dne 14. dubna 1883 žádal Maiwald o povolení k úpravě okna jako vstupu do krámu v části domu Kopečná 38/Studánka 1. Pravděpodobně se jednalo o vstup, který je patrný na historických fotografiích domu z počátku 20. století. Poslední úpravy prováděl na jaře 1887. Dle přípisu z 12. března 1887 stavitel Ritschl opravoval a přestavoval pekařskou pec. Za tím účelem byly v domě neznámo přesně kde sneseny čtyři příčky a vybourán strop. Přestavba včetně dvou nových komínů byla hotová k 1. dubnu 1887. Poté se dle přípisu z 1. května zazdilo okno v krámě. Manželé Maiwaldovi dům vlastnili dle adresáře ještě roku 1907. Dle adresářů z let 1917 a 1927 dům v uvedené době drželi manželé Franz a Julie Drdlovi (Borský 2013; Flodrová 1984, 87; Kuča 2000, 479-482).

Jak již bylo řečeno výše, k vlastní, archeologicky odkryté zástavbě, se budeme věnovat někdy příště.

Literatura:
Adresář Brna z roku 1785; Borský, P. 2013: Zaniklý dům čp. 94, Kopečná 40, nyní parc. č. 1149/3, k. ú. Staré Brno. Rkp. v archivu Archaia Brno o.p.s.; Holub, P. – Kolařík, V. – Merta, D. – Peška, M. – Zapletalová, d. – Zůbek, A. 2005: Předběžné výsledky záchranných archeologických výzkumů v Brně v roce 2004. In: Přehled výzkumů 2004, 111-169; Kuča, K. 200: Brno, vývoj města, předměstí a připojených vesnic; Vičar, O. 1966: Místopis Brna v polovici 14. století (předměstí. In: Brno v minulosti a dnes, 226-237; Zapletalová, D. – Čulíková, V. – Jankovská, V. – Lisá, L. – Rybníček, M. 2005: Příspěvek přírodních věd a archeologie k historické topografii starého Brna. In: Ve službách archeologie. 6. Sborník věnovaný 70. narozeninám PhDr. Dariny Bialekovej, CSc. a 60. narozeninám prof. PhDr. Josefa Ungera, CSc / Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 267-274.