Na Santorini a zase zpátky...

Na začátku dubna, kdy ještě v našich krajích přetrvávala tuhá zima, jsme se s radostí zúčastnily archeologické exkurze na slunný ostrov Santorini, kterou organizovala brněnská katedra klasické archeologie. V sobotu po obědě jsme všichni vyrazili dvěma autobusy přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Makadonii do Řecka.

Ještě na pevninském Řecku jsme navštívili archeologický park v Dionu, kde od roku 1973 probíhá archeologický výzkum starověkého města, které zde existovalo od 6. století BC do 5 století AC. Na opravdu rozlehlé ploše parku se návštěvník může kochat nepřeberným množstvím památek – vedle základů luxusních domů, obchodů, veřejných lázní a řemeslnických dílen bezpochyby zaujmou především četné chrámy, dvě divadla či raně byzantská bazilika. Obyvatelé byli pohřbíváni na nedalekých nekropolích, které se nacházejí severně a západně města.

První noc v Řecku jsem strávili v příjemném penzionu na Olympské riviéře. Po výtečné večeři, procházce po plážích s výhledem na pohoří Olymp a oddychu v místní kavárně při šálku kávy, sklence vína či Metaxy, jsme vyrazili k aténskému přístavu Pireus. Po nalodění na trajekt jsme propluli mezi četnými kykladskými ostrovy až na vysněný Santorin. Zde jsme byli ubytováni ve třech penzionech na východním pobřeží ostrova, v hlavním městě – Fiře.

Po první obhlídce ostrova a místních občerstvovacích zařízeních (z místních vinic jsme byli natolik uchváceni, že bylo nutné ihned ochutnat domácí vínko, a něco tradičního i z řecké kuchyně taktéž), jsme v úterý vyrazili na znovu otevřenou lokalitu Akrotiri na jihu ostrova. Ač nejstarší osídlení ostrova spadá do období neolitu, samotná lokalita se dočkala svého největšího vzestupu v době bronzové. Ve starší době bronzové se díky svému příhodnému umístění stala významným přístavním městem. Její vzestup nezastavilo ani zemětřesení ve střední době bronzové (cca 2100-1650 BC), kdy Akrotiri hrálo významnou roli při obchodování s mědí. Krátce po polovině 17. století BC bylo město opět poničeno zemětřesením, avšak opět obnoveno. Tomu se tak již bohužel nestalo po ničivém zemětřesení na konci 17. století BC, kdy náhlý výbuch sopky pokryl celý ostrov mocným příkrovem pemzy a sopečného popela a poničil i samotný ostrov. Pro dnešní generaci tak byla zachována zcela unikátní památka, kdy na ploše 1,2 ha můžeme obdivovat veřejné i soukromé stavby, vybavení domácností, a to včetně nábytku. Vysokou kulturu bydlení dokládají i nádherné fresky. Pro informaci uveďme, že výzkum zde v roce 1967 započal prof. Spyridon Marinatos a pokračuje dodnes. Samotná lokalita byla veřejnosti opět zpřístupněna po více jak 10 letech v dubnu 2012, po tragickém zhroucení nově budované střešní konstrukce. Nejimpozantnější nálezy lze vidět v muzeu ve Fiře. Originály fresek jsou však chovány v Atéhách.

Odtud jsme příjemnou procházkou po pobřeží zavítali na tzv. Červenou pláž, která je tvořena stejnobarevnou pemzou - pro našince opět překrásný pohled na umění přírody.

Středeční den byl věnován návštěvě starověké Théry, která se nachází na strmém skalnatém kopci, který se tyčí do výšky asi 360 m nad východním pobřežím ostrova. Město mělo být založeno dórskými osadníky v 9. století BC a jeho zánik je kladen k roku 726 AC, kdy mělo být zničeno menším sopečným výbuchem. Dojem z unikátní památky nám tak trochu překazilo počasí, ale i tak to byl jedinečný zážitek. A zbytek odpoledne jsme se sušili...v místních hospůdkách samozřejmě...

Ve čtvrtek jsme výletní lodí navštívili onu tak děsivou sopku, resp. dva ostrůvky – Palea a Nea Kameni, které jsou vrcholky podmořské sopky a postupně vznikají při menších výronech magmatu. Poslední výrazná aktivita byla zaznamenána v roce 1950...U ostrůvku Palea Kameni se pak zájemci mohli po uplavání několika desítek metrů v chladné mořské vodě ohřát v horkých pramenech vyvěrajících zde na povrch.

A na oslíkovi zpátky nahoru...

V pátek jsme ještě navštívili muzea věnovaná lokalitám Akrotiri a Théra a v podvečer jsme trajektem vyrazili zpět.

Sobotní den jsme zahájili návštěvou památníku bitvy u Thermopyl, neplánovanou návštěvou archeologického výzkumu u města Platamon a místo ranní rozcvičky jsme vyběhli na tamní hrad.

Hrad Platamon leží na strategickém místě kontrolující cestu z Makedonie do Tesálie a jižního Řecka. Již od 10. století zde stával byzantský hrad. Prvně je název „Platamon“ uváděn v roce 1198. Během 4. křížové výpravy se dostal pod vládu Bonifáce z Montferratu, který ho daroval lombardskému králi Ranaldovi Piskovi, který hrad znovu vystavěl. Brzy se však opět dostal pod byzantskou nadvládu. V roce 1385 ho dobili Turci, kteří zde zůstali, s výjimkou benátské okupace v letech 1425 a 1427, až do začátku 20. století. Rozlehlá ostrožna je obehnána mohutnou hradbou, při níž jsou dodnes dobře patrné pozůstatky zdiv pravděpodobně obytných a hospodářských budov, ale např. i výrobních zařízení (keramická pec). Archeologicky byly odkryty dva kostely s několika fázemi přestaveb. V jihozápadní části hradu najdeme monumentální oktogonální donjon a cisterny na vodu. Tato část je celá zesílena další hradbou. Návštěvník se při pohledu z hradu může současně kochat výhledem na Olympské pohoří a Egejské moře.

Bylo to skvělé!
Věrko, Manolisi i všichni zúčastnění, děkujeme!!!

Základní údaje
Samotný ostrov tvoří jižní okraj kykladského souostroví na rozhraní Egejského a Krétského moře. Původně byl ostrov nazýván Théra, dnešního názvu se mu dostalo až ve 13. století podle svaté Ireny. Souostroví je pozůstatkem velkého sopečného ostrova, který byl zničen silnou erupcí v 17. století BC. Po výbuchu zbyly z ostrova jen obvodové části obklopující až 400 m hlubokou lagunu. Tato událost je někdy považována za zdroj pověsti o Atlantidě.Největším ostrovem je Thíra, která obloukovitě obepíná celý sever, východ a jih souostroví, jejím protějškem je na severozápadě ostrov Thirasia a obvod na západě uzavírá ostrůvek Aspronisi. Uprostřed mezi nimi leží dvojice ostrovů Nea Kaimeni a Palea Kaimeni. Zatímco z vnější strany se povrch od pobřeží zvedá postupně, směrem dovnitř laguny spadají do moře 200 až 300 m vysoké skalní stěny.

Rozloha 71 km2
Cca 10 tis. obyvatel, v sezóně i 2krát více
Nejvyšší hora Profitis Ilias 567 m