Archeologický výzkum při stavbě obchvatu Moravských Budějovic (Výzkum několika pravěkých zemědělských areálů na hranicích vrchoviny a staré sídelní oblasti)

Trasa obchvatu dlouhého 6 km se nachází v pahorkaté krajině jv. Českomoravské vrchoviny v nadmořských výškách 430-470 m. Okolí Moravských Budějovic mělo pro rozvoj pravěkého a slovanského osídlení přijatelné přírodní podmínky a jsou zde známy archeologické areály (sídliště, pohřebiště, jiné). Nejdůležitější prostor v rámci budovaného obchvatu leží jihovýchodně od železnice Okříšky – Znojmo až k Lažínkám. V trati „Zelný“ jihozápadně od Lažínek byly již dříve povrchovým sběrem objeveny nálezy z neolitu (7.-5. tis. před n.l.).

Aby bylo možné co nejpřesněji stanovit místa, kde se v trase obchvatu nacházejí archeologické nálezy a situace indikující staré osídlení, provedli pracovníci ARCHAIA Brno v červenci a srpnu 2007 zjišťovací průzkum, povrchové sběry a geofyzikální měření. Výsledkem je studie, která zaniklé archeologické areály stanovuje celkem přesně. Stavebník i prováděcí organizace tak mohou rozvrhnout průběh prací tak, aby si stavba a archeologové navzájem nepřekáželi a nedocházelo ke kolizím.Při postupu po trase plánovaného silničního obchvatu od severozápadu k jihovýchodu je patrné, že štěrkovitá plošina pokrytá poli nad levým břehem říčky Rokytky pro osídlení vhodná nebyla a je zde nutné počítat spíše s objevy jednotlivých předmětů z pravěku a středověku. Vhodný půdní a vrstevní profil byl však zjištěn již v následujícím úseku stavby 2,33-2,6 km. Zde byly říční štěrkopísčité sedimenty a valouny nahrazeny kvalitní spraší, překrytou podorničím a půdním typem. Obě poslední jmenované vrstvy obsahovaly zlomky pravěké a středověké keramiky. Sprašový podklad, dále bohaté a několik desítek cm mocné nivní sedimenty, byly zjištěny sondami v blízkosti napojení a přeložky silnice III/4118 na Vesce u Lažínek. Zdá se, že v místě dnešní topolové aleje se nacházel pramenný stok dvou velmi malých vodotečí, které zde na sprašovém podkladu vytvořili lokální nivu.

Vyloženě za prokázaný můžeme považovat zaniklý zemědělský areál mladší a pozdní doby halštatské až časné doby laténské (550-470 př. n.l.) přibližně v místě napojení na stávající silnici I/38 směrem na Znojmo, jižně od Lažínek. Asi jen 300 m severně odtud bylo již dříve povrchovými průzkumy objeveno sídliště ze stejného období. Zdá se tak, že sídelní areál, který bude stavbou narušen, je jeho pokračováním.

Výzkumné práce byly zahájeny ve stejné době jako práce zemní v druhé polovině dubna 2008, hlavní exkavace byla zahájena 5. května 2008. Terénní archeologické práce by na vytyčených lokalitách v trase obchvatu měly probíhat až do konce léta, přičemž po prozkoumání každého jednoho úseku pak archeologové své plochy předají stavbě a opustí je. Je třeba zdůraznit, že tento způsob spolupráce je dlouhodobě osvědčený. Jeho základem je dobrá komunikace a spolupráce mezi archeology, stavebníkem a dodavatelem stavby a to pokud možno již od fáze přípravy stavby. To bylo zatím vždy korektně dodrženo všemi stranami. Archeologický výzkum smluvně a odborně garantuje obecně prospěšná společnost Archaia Brno ve spolupráci s jinými archeologickými institucemi, např. s Muzeem Vysočiny Jihlava nebo Archaia Jih. Svůj podíl na zpracování výsledků výzkumu bude mít i Ústav archeologie a muzeologie FF MU Brno, nebo KAR ZČU Plzeň.

V první fázi terénního výzkumu proběhly za supervize archeologů skrývky ornice právě v místě zachycené části zmíněného pozdně halštatského až časně laténského sídliště jihovýchodně od Lažínek a hned po nich vyměřování polygonů výzkumných ploch a detekce archeologických situací. Geodeticky byla vytyčena výzkumná síť čtverců velikosti 5x5 m, v jejímž rámci probíhají veškeré exkavační, dokumentační a měřičské práce spolu s odběry vzorků na řadu analýz. Zkoumaná část sídlištního areálu se nachází na mírném táhlém svahu se sklonem k jihu, přičemž v severní a výše položené části lze pozorovat povrchové výchozy krystalických hornin (zvětralé ruly) s žílami pegmatitu. Směrem k jihu tvoří podklad tytéž horniny, značně ale dislokované a v hrubé frakci zvětralé. Místy jsou již stále více kontaminované sprašovými hlínami rovněž velmi hrubé frakce. Teprve ve výškách okolo 415 m lze hovořit o středně kvalitním sprašovém krytu. Ten je však pouze několik desítek centimetrů mocný, takže po jeho erozi se tu a tam lokálně objevuje opět krystalický podklad, překrytý místy třetihorními sedimenty. V této části areálu lze pozorovat nevýraznou terénní vlnu, díky které se na ploše několika stovek čtverečních metrů dochovala nejen spraš, ale také relikt plošně situované kulturní vrstvy, popřípadě splachu s kulturním substrátem. Konečně v jižní části lokality, ve výšce okolo 405 m, na samém břehu bezejmenné vodoteče, přechází terén zvolna pod nivní kryt, obsahující do značných hloubek novověké nálezy. Zde je určitá pravděpodobnost, že původní archeologické situace z doby železné by zde mohly být pod potoční nivou dochovány lépe než ve zbylé části lokality, vystavené negativním vlivům dlouhodobé zemědělské činnosti.

Na základě dosavadních výsledků výzkumu lze konstatovat, že zkoumaná část rovinného zemědělského sídliště z konce starší doby železné je nálezově spíše chudší a sortiment artefaktů se omezuje na nečetnou užitkovou keramiku, úlomky výmazů dřevěných konstrukcí, kosti převážně hospodářského zvířectva a zlomky uhlíků. Převažujícím typem dosud zkoumaných struktur jsou pozůstatky nadzemních kůlových konstrukcí.