FUMA X (aktualizováno)

Před čtrnácti dny (pondělí 27. a úterý 28. června) se uskutečnil jubilejní desátý ročník konference Forum Urbes Medii Aevi. Dvoudenní akce proběhla za spoluúčasti Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně na děkanátě jmenované fakulty. Téma, kterým byl vztah historie a archeologie, „kupodivu“ nepřilákalo takový počet účastníků, jaký bychom si přáli. Většina oslovených kolegů se vyjadřovala v tom smyslu, že téma je moc abstraktní nebo filozofické. Určitou roli sehrálo i to, že jsme podcenili lobbing, který byl v minulých letech jednou z hlavních příčin úspěchu ve shánění přednášejících. Příspěvků se nakonec sešlo osm, účastníků byla necelá čtyřicítka… Na základě malého počtu příspěvků jsme se s Martinem Wihodou domluvili, že vše bude směřovat k diskusi, která bude tím nejpodstatnějším, co letošní Fuma přinese. Což se povedlo. Zvláště úvodní blok přednášek v podání trojice profesorů Jana Klápště, Martina Wihody a Jiřího Macháčka, moderovaný Rudolfem Procházkou, byl v tomto ohledu zcela nad rámec nejtajnějších očekávání. Původní představa o mezioborové diskusi se však změnila především na diskusi směřující spíše k archeologii. Mne osobně nejvíc zaujala otázka, zda je archeologie věda exaktní nebo humanitní. Vzhledem k tomu, že se archeologie zabývá archeologizovanými stopami osudů lidstva, nepochybuji, kam patří. A k té exaktnosti – archeologický pramen sice sám o sobě existuje, musí se však odkrýt, respektive dotvořit. To znamená vypreparovat (1. interpretace), zdokumentovat (2. interpretace), zpracovat (3. interpretace) a teprve potom použít (4. interpretace). Takže máme docela dost neznámých, které nelze zcela exaktně uchopit (to se v příspěvku na Fumě snažil ozřejmit Marek Peška). Nemluvě o tom, že každý člověk a tedy i archeolog stejné věci (i archeologické prameny) vidí více, či méně odlišně, byť se snaží oprostit subjektivních vjemů. Exaktně se lze postavit v určité omezené míře k hmatatelným artefaktům (hrnce, kosti, torzální architektura atd.), z pohledu analýz pak i k ekofaktům. Pokud se však „nezvládne terén“, tak je statistika nebo analýza vesměs jen úsměvnou zástěrkou.Po ukončení konference u mne jednoznačně převládl dojem, že by byla nejprve velmi nutná vnitrooborová diskuse o smyslu středověké archeologie (do jiných období nemám ambici se plést) a až potom bychom měli diskutovat s historiky. Archeologové středověké dějiny našich zemí napsat dokáží, protože když je nejhůř mohou utéci k pramenům historickým (viz Přemyslovci). Kdyby však měl nějaký historik napsal pravěké dějiny Čech nebo Moravy, za využití pouze archeologických pramenů (ostatně jiné ani nejsou), tak by se teprve vidělo…V úterý proběhla exkurze pro necelou dvacítku zájemců, která vedla po slavných archeologických lokalitách středověkého Brna – sv. Jakub, Rybný trh (Dominikánské náměstí) Starý trh (Zelný trh), Petrské návrší, Staré Brno s klášterem Aula sanctae Mariae.Dle mého názoru se akce i přes malou účast (zastoupeni byli hlavně Brněnští) povedla, dokonce musím zopakovat, že předčila přinejmenším má očekávání. Bylo by potřeba scházet se u ohňů a vyprávět i naslouchat příběhům, jak několikrát zmínil Jan Klápště. Bez ohňů totiž není pouze underground!