V současnosti probíhá v Jihlavě záchranný archeologický výzkum a stavebně-historický průzkum, který doprovází rozsáhlou rekonstrukci Základní umělecké školy na Masarykově náměstí 15 a 16. Výzkum probíhá ve spolupráci Muzea Vysočiny v Jihlavě a naší společnosti. Parcely domů Masarykovo náměstí 15 a 16 spoluvytváří východní frontu náměstí. Oba v jádru vrcholně středověké domy s bohatou stavební historií přešly po válce do majetku státu, respektive města, což trvá doposud. Probíhající záchranný archeologický výzkum a s ním realizovaný doplňkový stavebně-historický průzkum představuje jeden z nejvýznamnějších počinů, které se v této oblasti v historickém jádru Jihlavy uskutečnily. Srovnatelný je pouze výzkum realizovaný před deseti lety, při rekonstrukci radničního bloku (i ten si ve světle aktuálních poznatků zaslouží jistou revizi). Před tímto obdobím se jednalo vesměs pouze o stavební průzkumy, z nichž vzešlo obecně přejímané povědomí o vývoji středověké a novověké měšťanské architektury v Jihlavě. Z dnešního pohledu se ukazuje právě nezastupitelná role archeologie, která při těchto starších akcích většinou zcela absentovala. A to především pro nejstarší stavební horizonty, kde bychom mohli hovořit z pohledu stavebně-historických průzkumů o průzkumu neexistujícího (jako v archeologii o archeologii nenalézaného). Výsledky současného výzkumu jsou důležité i skutečností, že se ve stavbě dochovalo relativně velké množství dřevěných stavebních prvků. Ty pak umožňují za využití dendrochronologie jednotlivé identifikované stavební fáze domů pro období středověku absolutně datovat. Archeologicky se podařilo prokázat existenci dřevohliněných staveb, které můžeme považovat za součást nejstarších měšťanských domů, jež vznikly někdy před rokem 1240 (stopy po dřevohliněných domech byly doloženy i při výzkumu radnice, ne však tak průkazně a jednoznačně). Jejich součástí přinejmenším v případě domu č. 16 byla zděná stavba (komora, kamenate, steiwerk), navazující na dřevohliněný dům v týle. Na tento stavební horizont pak organicky navazovaly u domu Masarykovo náměstí 16 (zde je totiž výzkum v pokročilejší fázi) stavební aktivity v 60. letech 13. století, kdy byl dům již zřejmě převážně zděný (dendrodata 1259/1260; takřka shodně byly datovány shořelé stropy v archeologizovaných situvacích na radnici – 1257). Další přestavba se uskutečnila po požáru na sklonku 20. let 14. století (dendrodata 1327). Následovaly úpravy domu o sto let později, ve druhé polovině 15. století (dendrodata 1486). Do renesanční podoby byly domy přestavovány ve 40. letech 16. století (datováno archeologicky). Velká renesanční přestavba pak proběhla někdy po roce 1610 (dendrodata 1611). Nastíněný stavební vývoj je na obou parcelách takřka identický, každá nám však pro to které období přináší kvalitativně odlišné informace. Dnes lze říct, že velmi podobný, časově takřka shodný stavební vývoj byl pozorován i při zmíněné rekonstrukce původně čtyř středověkých městišť, tvořících dnes radniční blok. Výzkum, respektive jeho výsledky jsou velmi důležité pro upřesnění a pochopení stavebního vývoje vrcholněstředověkého měšťanského domu nejen v Jihlavě, ale pro i pro další města ze středodunajského kulturně-historického okruhu. Takovýto stavební vývoj a formu v současnosti známe např. z Budapešti, Bratislavy, Trnavy, Vídně a Brna. Právě probíhající výzkum prozatím završuje více než desetileté bádání v této oblasti, jež naše společnost realizuje především v MPR Brno a právě v historickém jádru Jihlavy. Velmi důležitá je právě možnost souběžného provádění záchranného archeologického výzkumu a stavebně-historického průzkumu, kdy se obě formy bádání doplňují, což doposud není ke škodě věci mnohdy zvykem. Výsledky dosavadního stavu výzkumu byly prezentovány na odborné komisi, která proběhla ve čtvrtek 23. února. V současnosti výzkum stále probíhá, zjednodušeně lze říct, že je v polovině. Takže se máme ještě na co těšit.