Jak si již jistě mnozí Brňané povšimnuli, probíhá od konce minulého roku rekonstrukce Moravského náměstí. V rámci této stavební akce probíhá i několik etap záchranného archeologického výzkumu. Jednou z prvních fází byl i výzkum při rekonstrukci kanalizačního sběrače v úseku ulic Solniční – Rooseveltova.

Samotný prostor byl spolu s nejbližším okolím vždy nerozlučně spjat s historií města Brna. Nebyl přímo začleněn do prstence středověkých hradeb, ale nacházel se na místě středověkého městského příkopu a jeho nejbližšího předpolí. Do vnitřního města byl zahrnut až vybudováním barokního opevnění v 2. polovině 17. století.

Nejstarší aktivitou zachycenou při rekonstrukci kanalizačního sběrače a související se středověkým opevněním města je městský příkop, který byl vykopán kolem města již v 1. polovině 13. století a v pozdějších dobách dále upravován. Výzkumem se podařilo zachytit šikmé vyzdění městské strany příkopu, které mělo zamezit sesouvání jeho stěn a nad úrovní terénu přecházelo v parkánovou hradbu. Při ústí ulice Běhounské do Moravského náměstí byla odhalena část mostu přes příkop, který spojoval Běhounskou bránu s předměstím. Most pochází pravděpodobně až z pozdně gotického období (15. století), kdy nahradil svého staršího předchůdce, jehož podoba nám zůstává utajena (dřevěný?).

Po výstavbě barokního opevnění ztratil středověký městský příkop svoji funkci a začal být postupně zasypáván. Jižně od bývalého augustiniánského kláštera byl ve 30. letech 18. století do příkopu vestavěn asi 80,00 m dlouhý a 2,50 m široký sklep, který byl augustiniány využíván ke skladovacím účelům.

Podoba opevnění se začala podstatně měnit v 2. polovině 17. století. Brno, které se roku 1645 ubránilo obležení Švédů, bylo postupně přestavěno na barokní pevnost. Za bývalým augustiniánským klášterem při ulici Rooseveltově byla z barokního opevnění odkryta mohutná, mírně skloněná kamenná hradba, před ní pak zásypy příkopu zrušeného v 19. století.

V tomto prostoru byly odkryty i středověké vrstvy a objekty, které byly součástí blíže neznámého osídlení IV. předměstské čtvrti, připomínané od poloviny 14. století v písemných pramenech. Do těchto vrstev byl zahlouben hrob, jehož přítomnost zde je nejasná. Nemůžeme ho přiřadit k žádnému známému hřbitovnímu areálu středověkého a novověkého města a tak se nabízí následující vysvětlení. V období reformace bylo nekatolickému obyvatelstvu města zakazováno pohřbívat své zesnulé u kostelů. Často se tedy stávalo, že protestanti své zemřelé příbuzné ukládaly k poslednímu odpočinku na soukromých pozemcích, především na svých zahradách na předměstí.

Ve stoce probíhající ulicí Běhounskou k Jakubskému náměstí se podařilo dokumentovat dva sklepy z období novověku (17.–19. století), které sloužily zejména ke skladování potravin. Další, dosud neznámé sklepní prostory z raného novověku (17.–18. století) byly pravěpodobně součástí hlavního solního skladu pro Moravu, který byl v těchto místech zřízen císařem Leopoldem I. roku 1652.

Téměř ve všech šachtách byly dále dokumentovány doklady starších kanalizačních objektů, které mají v tomto prostoru již téměř 400letou tradici na kterou navazuje i dnešní stavba.

Ve 2. polovině 19. století byl celý prostor staveniště upravován do dnešní podoby. Po vzoru vídeňské okružní třídy bylo upraveno prostranství před zrušeným klášterem augustiniánů (dříve Lažanského nám.) a nově vytvořena ulice Joštova. Dnešní podoba náměstí byla dovršena proražením Liechtensteingasse (dnes Rašínova ul.) roku 1899.