V noci na úterý 25. září se stala událost, která na chvíli zastavila srdce většiny archeologů na Moravě a možná i v celé republice. Základna v Mikulčicích, v níž byla pravděpodobně uložena veškerá dokumentace a depozitář výzkumu, který trvá již více než půl století, lehla popelem. Můžeme bez nadsázky říct, že celá naše země během čtyř hodin požáru přišla o významný kus své historie, jejíž součástí byly i nálezy z Velkomoravských Mikulčic. Velká Morava stála na počátku naší státnosti a řečeno slovy nedávno zesnulého historika Dušana Třeštíka právě v této době Slované zaklepali na dveře Evropy do níž záhy i vstoupili. Hluboce cítím s celým výzkumným týmem v Mikulčicích, který v posledních 15 letech udělal mnoho proto, aby výsledky výzkumu byly řádně publikovány, vyhodnoceny a případně revidovány, osud tomu však nebyl nakloněn ... V této souvislosti mne však opakovaně napadá otázka, zda-li jsme vůbec schopni a ochotni archeologické nálezy, střípky naší dávné historie, dostatečně ochránit? Jak to tak již bývá naše paměť je krátkodobá a čím více jsme vzdáleni od podobných tragických událostí tím méně se snažíme těm budoucím předcházet. Požár v Mikulčicích není ojedinělou katastrofou, která postihla naše archeologické sbírky. Stačí připomenout požár Mikulovského zámku v závěru druhé světové války během něhož navždy zmizely světové unikáty z paleolitických výzkumů v Předmostí a Dolních Věstonicích. Povodeň na řece Moravě v roce 1997, která "odplavila" velkou část nezpracovaných nálezů muzea v Uherském Hradišti a povodeň na Vltavě o pět let později, která vyplavila velkou část Archeologického ústavu v Praze. Základna v Mikulčicích byla raně středověkou "Alexandrijskou knihovnou" Velké Moravy, která však budoucím generacím žel bohu již nevydá žádné další svědectví ...

Ke katastrofálnímu stavu našich depozitářů ...

Závěrem si neodpustím delší poznámku směřující ke stavu našich depozitářů a uložení terénní dokumentace z archeologických výzkumů v naší zemi. Pod vlivem neustálých nových výzkumu v posledních desetiletích si dostatečně neuvědomujeme, že archeologické nálezy jsou uzavřenou množinou a stejně jako například u fosilních paliv, jednou dojde i k jejich úplnému "vyčerpání". Co skutečně děláme, aby se tyto nálezy do budoucna zachovaly? Za vše mluví katastrofální stav našich depozitářů, které v převážné většině nevyhovují požárním, ani jiným normám povinným k uskladnění cenných nálezů nevyčíslitelné hodnoty. Každý větší podnik chrání svůj majetek lépe než my naše sbírky... Budou odpovědné úřady a instituce čekat na další Mikulčice, nebo si konečně někdo uvědomí, že je třeba s tímto problémem něco dělat? A taky mne napadá, zálohoval jsem všechna brněnská data a uložil je alespoň na DVD v naší pobočce v Jihlavě ... ?