FUMA 2005 - anotace
1. Rudolf
Procházka.
Parcelace v procesu vzniku a vývoje raných a komunálních měst. / Stadtparzelle im Prozess der Etwicklung der frühen und kommunalen Stadt.
Parcela jako vyměřený, především stavební pozemek v rámci sídliště, jakož i jednotka majetkové držby a daně. V prostředí starověkého města totožná s pozemkem zaujatým domem, doloženo vyměření a různé formy směny. Právně nejasná a nestabilní dispozice stavebního pozemku v raných slovanských městech; smíšené, tedy skupinové i individuální formy dispozice v jedné lokalitě (Novgorod). Počátky pravidelného rozvržení sídelních areálů (Štětín). Západoevropské pojetí parcely vychází z germánského práva individuálního vlastnictví obohaceného římským právem. Parcelace raně městských tržních útvarů, tendence k pravidelnému členění areálů u emporií či anglosaských burhs. Počátky držby parcely jako formy dědičného nájmu v právu svobodných obchodníků. Nově založená vrcholně středověká města- otázka původního jednotného městiště, v praxi se často uplatňujícího jen jako daňová jednotka (příklady zährinských založení, braniborská města, Jihlava, Uherské Hradiště).. Příčiny a formy změn parcelací - archeologické doklady v konfrontaci s písemnými prameny. Vliv postupného prosazení zděné zástavby na stabilizaci parcelní struktury. Radikální změny půdorysné a parcelní osnovy.
Hofstädte als ein ausgemessener, vor allem Baugrundstück im Siedlungsbereich, als auch die Besitz – und Steuereinheit. In der Stadt des Altertums identisch mit dem Hausgrundstück, belegt ist die Ausmessung und verschiedene Tauschformen. Rechtlich unklare und unstabile Lage des Baugrundstücks in frühen slawischen Städten; gemischte, das heisst Gruppen- als auch individuele Vefügungsformen in einer Anlage (Novgorod). Anfänge der regelmässigen Aufteilung der Siedlungsareale (Stettin). Westeuropäischer Begriff der Hofstätte geht vom germanischen Recht des individuellen Eigentums, von Prinzipien des römischen Rechts bereichert. Parzellierung der frühstädtischen Marktsiedlungen, Tendenz zur regelmässigen Aufgliederung der Arealen der Emporien oder burhs der Angelsachsen. Anfänge des Parzellenbesitzes als Form der Erbleihe im Kaufmannsrecht. Die neugegründeten Städte des Spätmittelalters – Frage der Urparzelle, praktisch oft nur oder wenigstens teilweise als Steuereinheit aufgewahrt (Beispiele der Zähringergründungen, Brandenburger Städte, Jihlava, Uherské Hradiště). Ursachen und Formen der Parzellenänderungen- archäologische Belege mit Schriftquellen konfrontiert, Einfluss des Versteinerungsprozesses der Bebauung auf die Stabilisierung des Parzellengefüges. Radikale Änderungen der Grundrisse und Parzelierung.
2. Jens Beutmann.
"Zur Entwicklung von Strassennetz und Parzellen im mitteralterlichen Zwickau.
In Zwickau haben in den 1990er Jahren sehr umfangreiche Ausgrabungen stattgefunden, über die bereits zwei Dissertationen abgeschlossen worden sind. Die Arbeit von Hauke Kenzler ( H. Kenzler, Archäologische Untersuchungen zum Kornmarkt in Zwickau, Dresden 2001) ist bereits im Druck erschienen, meine eigene Dissertation (Untersuchungen zu Sachkultur und Topographie des mittelalterlichen Zwickau) wird zur Zeit zur Publikation vorbereitet. An dieser Grudlage sind einige Aussagen zur Entwicklung des Strasssennetz und Parzellen möglich. In Zwickau werden zwei Sidlungskerne der 2. Hälfte des 12. Jahrhunderts mit unregelmässigen Strassenverläufen um 1200 in eine regelmässigere „geplante“ Gesamtanlage integriert. Für den Bau der Strassen selbst gibt es ebenfals Befunde. Der Zuschnitt der Parzellen hingegen wirkt eher zufällig. Obwohl es Hinweise gibt, dass die Parzellengrenzen seit der Gründungszeit recht stabil sind, ist kein festes Urparzellenmass erkennbar. Bei der Bebauung der Parzellen hingegen ist im 14./15. Jahrhundert eine gewisse Standardisierung wahrzunehmen.
V roce 1990 se konaly ve Zwickau rozsáhlé vykopávky, z nichž jsou ukončeny dvě dizertace. Práce Hauke Kenzler ( H. Kenzler, Archäologische Untersuchungen zum Kornmarkt in Zwickau, Dresden 2001) již vyšla, má vlastní se připravuje. Na tomto základě jsou možné vlastní výpovědi k vývoji uliční sítě a parcelace. Ve Zwickau jsou integrována dvě jádra osídlení z 2. poloviny 12. století s nepravidelným průběhem ulic kolem roku 1200 v pravidelně „plánované“ celkové osnově. K výstavbě samotných ulic jsou rovněž nálezy. Naproti tomu rozvržení parcel působí náhodně. Ačkoliv existuje pokyn, že jsou hranice parcel (parcelace) již od dob zakládání ustáleny doprava, není známa žádná pevná původní parcelní osnova ( Urparzellenmass). Naproti tomu při výstavbě parcelace v 14./15. století je pozorována již jistá standardizace.
3. Thomas Küntzel.
„12 Ruten lang, 6 Ruten breit? – Überlegungen zur Grundstücksaufteilung in der Dammstadt von Hildesheim“
Die Dammstadt, eine Vorstadt der Bischofsstadt Hildesheim, wurde 1196 gegründet. Die Gründungsurkunde gehört zu den wenigen erhaltenen Stadtgründungsurkunden in Mitteleuropa; darüber hinaus enthält sie Angaben zur Parzellengröße und dem Verfahren, wie die Parzellen abzumessen seien. Die Dammstadt wurde jedoch 1332 zerstört und in Gartenland verwandelt. Im ausgehenden 19. Jahrhundert wurde sie überbaut. Es haben sich daher keine genauen Parzellengenzen erhalten, die, wie bei vielen anderen Städten, Aufschluss über den Gründungsplan geben könnten. Es sind jedoch mehrere Zinsregister überliefert, die nun durch die Verknüpfung dieser beiden Quellen gestatteten, die Angaben der Gründungsurkunde von 1196 mit der realen Geländesituation zu korrelieren. Die Ergebnisse liefern neue Einblicke in den Gründungsvorgang von Städten im 12./13. Jahrhundert.
4. Frank Löbbecke (příspěvek přednese Richard Němec).
Freiburger Hofstätten - Archäologische befunde zur hochmittelalterlichen Stadtstruktur in Südwestdeutschland am Beispiel Freiburg im Breisgau.
5. Grazyna Nawrolska.
Komunikat ulice i parcele na starym Meiście w Elblagu.
6. Peter Baxa, Viktor Ferus..
Stabilizácia urbanistickém štruktury Bratislavy v 2. polovici 13. storočia.
Urbanistický vývoj Bratislavy v zmysle definície vrcholno stredovekého mesta začína v polovici 12. storočia. V polovici 13. storočia je štruktura mestského organizmu v zásadě definovaná. Udelením mestských privilegií v rok 1291 dochádza v Bratislave k úprave celej urabanistickej štruktury, ktorá bola vyvolaná zmenou vzťahu medzi mestom a hradom.
Osamostatnenie ranogotického města našlo výraz v prestavbe opevnenia, ku ktorému sa viažu úpravy uličnej sietě a zmeny v parcelácii.
7. Ivan Staník, Jaroslava Žuffová, Jozef Urminský.
Uličná siet´a parcelácia Trnavy v období vzniku města.
8. András Végh.
Plots and the system of plots in a new 13th century town - example of Buda (Ofen).
9. Pavel Borský, David Merta, Marek Peška, Antonín Zůbek.
Jakubské náměměstí – centrum německé lokace Brna.
10. Michal Kiecoň, František Kolář, Michal Zezula.
Uliční síť a parcelace lokačních měst moravskoslezského pomezí ve světle archeologických poznatků.
Záchrannými výzkumy spojenými s rekonstrukcemi ulic a veřejných prostranství v několika městech moravskoslezského pomezí (Opava, Ostrava, Bruntál, Karviná-Fryštát) byly v poslední době získány poznatky, které mohou pomoci objasnit vývoj jejich uliční sítě a parcelace, resp. organizace zástavby domovních bloků. V zásadě byla archeologickými výzkumy registrována nálezová situace dvojího druhu: nejstarší komunikační horizonty (dlažby a štěty) zpevňují terén beze stop předchozích sídlištních aktivit, anebo naopak překrývají starší zahloubené objekty související s odlišnou organizací osídlení. V obou případech lze přibližně určit dobu vzniku a stabilizace uliční sítě těchto měst. V případě Opavy a částečně Ostravy je možné navíc konfrontovat tyto data s vývojem a situací středověké zástavby na archeologicky zkoumaných městištích. Zvláštní případ představuje nálezová situace na náměstí v Bruntále, kde bylo odkryto množství pozdně středověkých zahloubených objektů, jejich souvislost s regulérní městskou zástavbou je ovšem nejistá.
11. Petr Hrubý.
Podoba a změny uspořádání zástavby v Jihlavě a Pelhřimově ve 13. století. / Forme und Änderungen der Verbauung in der Städte Jihlava (Iglau) und Pelhřimov (Pilgrim) im 13. Jahrhundert.
Nové záchranné archeologické výzkumy v jádrech měst na Českomoravské vrchovině ukazují, že zástavba těchto celků procházela v nejstarších obdobích velmi dynamickými změnami. Změny rozvržení městského areálu Jihlavy dokládají archeologické výzkumy dílčího rozsahu v jižní části města (Joštova, Úzká) a pak dobře prozkoumaná severní část hlavního náměstí, kde se podařilo dvěma výzkumy za posledních několik let zachytit dřevěnou zástavbu zcela odlišného uspořádání než jaké se zde ustálilo v průběhu vrcholného a pozdního středověku. Velmi specifická je otázka zástavby v prostoru důlní a hutnické aglomerace Staré Hory.
Příklad výzkumu dvorního traktu městské parcely v Pelhřimově (Masarykovo nám. 18) prezentuje možnosti studia počátků tohoto města a jeho zajíémavého vývoje zhruba do roku 1300.
Neue archäologische Rettungsgrabungen der Städte im Gebiet von Českomoravská vrchovina (Böhmisch – Mährische Höhen) zeigen uns, dass die älteste Verbauung hat sich während der ältesten Phasen dieser Städte sehr dynamisch geändert. Diese Prozesse beweisen auf dem Beispiel der Stadt Jihlava (Iglau) dei kleinere Grabungen im Süden des Areals innerhalb der Stadtmauern. Vor allem bringen uns neue Kentnisse die Grabungen in der nördlichen Seite des Masarykovo nám. – Platz (Hauptplatz). Die hier dokumentierte holzerne Bauten respektieren überhaupt untersiedliche Disposition, als aus der späteren Phasen des Mitteralters bis heute bekannt ist. Sehr spezifische ist die Frage der Verbauung und Disposition der Bergbauaglomeration Staré Hory (Altenber).
Der Beispiel der Rettungsgrabung der Stadtparzelle in der Nähe des Hauptplätzes in Pelhřimov (Stadt Pilgrim) präsentiert die Möglichkeiten des archäologischen Studiums der Anfänge dieser kleineren Stadt und der auf jeden Fall interressanten Entwicklung etwa bis 1300.
12. Lenka Martínková.
Územní vývoj a osídlení města Pelhřimova do konce 14. století.
Poddanské město pražského (arci)biskupství Pelhřimov se vyvíjelo v rámci červenořečického panství. Nebylo administrativním centrem statku, ale díky poloze na odbočce želivské zemské stezky se během 14.století stalo centrem ekonomickým. Změně postavení v rámci panství, odpovídá územní vývoj. (Minimálně dvojí lokace, změna polohy lokace, zánik některých důležitých sídlišt´ v bezprostředním okolí, vnitřní uspořádání města atp.), demografie i změna hospodářské orientace z důlního podnikání na dálkový obchod se suknem.
Vnitřní uspořádání města, struktura uliční sítě a charakter osídlení pelhřimovského předměstí vykazují určité paralely nejen s vývojem v ostatních poddanských městech pražského (arci)biskupství, ale také s městy na západní Moravě. (Arci)biskupství, ale také s městy na západní Moravě. Informace z písemných pramenů by mohl verifikovat archeologický výzkum.
13. Radek Bláha, Jan Frolík, Jiří Sigl.
Proměny uliční sítě a parcelace ve vrcholném středověku v Hradci Králové a Chrudimi. / The Changes of Street Network and Houseplots in the the Towns of Hradec Králové and Chrudim durinf High Middle Ages.
Archeologické výzkumy v posledních letech doložily v Chrudimi změny hranic mezi sousedními parcelami: Filištínská, Komenského a Štěpánkova ulice, posuny průčelí parcel: Resslovo nám.,, Štěpánkova ul. A proměny uliční sítě: Všehrdovo nám., Fortenská a Rybičkova ulice ve 13.-15. století. Podobně v Hradci Králové jsou archeologicky prokázány především změny rozsahu veřejných prostranství (Malé a Velké nám.). Rozsáhlé proměny je možné zaznamenat v prostoru původního královského hradu a minoritského kláštera, které zanikly v průběhu husitských válek a jejich prostor zaujala měšťanská zástavba.
14. Ladislav Kaiser, Petr Kočár, Radek Široký.
Jedna z ulic středověké Plzně ve světle archeologického výzkumu.
Příspěvek prezentuje výsledky archeologického výzkumu plochy Sedláčkovy ulice, jedné z vedlejších komunikací historického jádra Plzně. Systémem sond byla v letech 2001-2002 prozkoumána celá délka ulice. Výzkum přinesl závažné poznatky o vnitřní struktuře města v době lokace a v prvních desetiletích jeho života.
15. Vojtěch Kašpar.
Od dlouhé ke kratší, od malé k větší aneb cesta tam a zase zpátky (Vývoj parcelace na území Nového Města pražského).
Příspěvek je věnován postupnému vývoji parcelace na nově vyměřeném území Nového Města pražského v 2. polovině 14. století. Typická podoba velké rozsáhlé novoměstské parcely s kamennou obytnou zástavbou v čele je ovlivněna mnoha faktory. Mezi nejdůležitější patří situování v rámci města a především vazba na komunikační síť tvořenou hlavními veřejnými prostranstvími a důležitými komunikačními spojeními. Výsledky archeologických výzkumů, ale i stavebně historických a archivních průzkumů ( historický místopis, sociální topografie a místopis řemeslnických okrsků) dokládají postupné zahušťování městské zástavby, zmenšování užitného prostranství za domovní zástavbou a v několika případech i prokazatelné příklady spekulací s pozemky. Následný, již novověký, vývoj směřuje ke snaze o scelování původně menších parcel do rozsáhlejších ploch umožňujících výstavbu luxusních palácových komplexů. V ostatních případech je užitný prostor parcel výrazně redukován a proces směřuje k jeho postupnému začleňování do obytné zástavby. Dlouhá cesta je završena novověkým nájemním domem, jehož hmota zabírá téměř celou plochu původní gotické parcely.
16. Petr Juřina.
Největší archeologický výzkum po druhé sezóně (Předběžná informace o výsledcích předstihového výzkumu v areálu bývalých kasáren na Náměstí Republiky v Praze 1 na Novém Městě)
Stručné shrnutí dosavadních poznatků o vývoji jedné partie historického jádra Prahy. K nejzajímavějším zjištěním druhé sezóny terénní části výzkumu patřilo mimo jiné odkrytí tří ukázkových příkladů kamenné románské kamenné architektury z druhé poloviny 12. století: od „dřevozemního domu“ s kamennou vstupní šíjí přes dvouprostorový dům po torzo monumentálního paláce o délce 24 metrů!
17. Kateřina Finková.
Předběžná zpráva o výsledcích místopisného studia domů v areálu bývalých kasáren na Náměstí Republiky v Praze 1.
Příspěvek se snaží zhodnotit jakou měrou může přispět systematické místopisné studium většího souboru domů k rozluštění otázky parcelace a rozlohy domů, a to na příkladu konkrétního novoměstského bloku v průběhu 15.-19. století. Zabývá se otázkou lokalizačních formulí obsažených v zápisech městských knih a jejich interpretace pro potřeby terénního výzkumu. Dále problematikou daňového zatížení parcel platy plynoucími do městské pokladny jakožto socioekonomickým pozadím, které zásadním způsobem ovlivňovalo spojování domů. V neposlední řadě bude možno demonstrovat práci s nejstaršími dostupnými stavebními plány (1800-18600), dokládajícími stav historických objektů před jednotícími přestavbami druhé poloviny 19. století – jako pramene pro poznání středověké parcelace. Srovnání – počet domů u Tomka a k roku 1500 – k rozdílu v počtu parcel tedy muselo dojít v poměrně malém časovém období od 80. let 14. do cca pol. 15. století. Překvapivě je parcelace i počet domů velmi stabilní a nemění se od 1450 do 19. století. To je zatím snad nejpřekvapivější zjištění vůbec.
18. Petr Juřina.
Hybernská ulice v Praze na Novém Městě – komunikace předcházející založení města?
Záchranný archeologický výzkum v areálu Lossiovského paláce (dnešní Lidový dům) v Hybernské ulici v Praze nám mimo jiné naznačil, že některé z ulic Nového Města zastavěných až v mladší fázi gotické domovní výstavby mohly být vytýčeny mnohem dříve; v tomto případě dokonce již před založením města. Odkrytá strouha odvádějící vodu blíže nespecifikovaného zdroje a vymezující na počátku 14. století severní okraj komunikace zanikla v průběhu tohoto století a na její linii byla usazena uliční fronta nové domovní zástavby.
Parcelace v procesu vzniku a vývoje raných a komunálních měst. / Stadtparzelle im Prozess der Etwicklung der frühen und kommunalen Stadt.
Parcela jako vyměřený, především stavební pozemek v rámci sídliště, jakož i jednotka majetkové držby a daně. V prostředí starověkého města totožná s pozemkem zaujatým domem, doloženo vyměření a různé formy směny. Právně nejasná a nestabilní dispozice stavebního pozemku v raných slovanských městech; smíšené, tedy skupinové i individuální formy dispozice v jedné lokalitě (Novgorod). Počátky pravidelného rozvržení sídelních areálů (Štětín). Západoevropské pojetí parcely vychází z germánského práva individuálního vlastnictví obohaceného římským právem. Parcelace raně městských tržních útvarů, tendence k pravidelnému členění areálů u emporií či anglosaských burhs. Počátky držby parcely jako formy dědičného nájmu v právu svobodných obchodníků. Nově založená vrcholně středověká města- otázka původního jednotného městiště, v praxi se často uplatňujícího jen jako daňová jednotka (příklady zährinských založení, braniborská města, Jihlava, Uherské Hradiště).. Příčiny a formy změn parcelací - archeologické doklady v konfrontaci s písemnými prameny. Vliv postupného prosazení zděné zástavby na stabilizaci parcelní struktury. Radikální změny půdorysné a parcelní osnovy.
Hofstädte als ein ausgemessener, vor allem Baugrundstück im Siedlungsbereich, als auch die Besitz – und Steuereinheit. In der Stadt des Altertums identisch mit dem Hausgrundstück, belegt ist die Ausmessung und verschiedene Tauschformen. Rechtlich unklare und unstabile Lage des Baugrundstücks in frühen slawischen Städten; gemischte, das heisst Gruppen- als auch individuele Vefügungsformen in einer Anlage (Novgorod). Anfänge der regelmässigen Aufteilung der Siedlungsareale (Stettin). Westeuropäischer Begriff der Hofstätte geht vom germanischen Recht des individuellen Eigentums, von Prinzipien des römischen Rechts bereichert. Parzellierung der frühstädtischen Marktsiedlungen, Tendenz zur regelmässigen Aufgliederung der Arealen der Emporien oder burhs der Angelsachsen. Anfänge des Parzellenbesitzes als Form der Erbleihe im Kaufmannsrecht. Die neugegründeten Städte des Spätmittelalters – Frage der Urparzelle, praktisch oft nur oder wenigstens teilweise als Steuereinheit aufgewahrt (Beispiele der Zähringergründungen, Brandenburger Städte, Jihlava, Uherské Hradiště). Ursachen und Formen der Parzellenänderungen- archäologische Belege mit Schriftquellen konfrontiert, Einfluss des Versteinerungsprozesses der Bebauung auf die Stabilisierung des Parzellengefüges. Radikale Änderungen der Grundrisse und Parzelierung.
2. Jens Beutmann.
"Zur Entwicklung von Strassennetz und Parzellen im mitteralterlichen Zwickau.
In Zwickau haben in den 1990er Jahren sehr umfangreiche Ausgrabungen stattgefunden, über die bereits zwei Dissertationen abgeschlossen worden sind. Die Arbeit von Hauke Kenzler ( H. Kenzler, Archäologische Untersuchungen zum Kornmarkt in Zwickau, Dresden 2001) ist bereits im Druck erschienen, meine eigene Dissertation (Untersuchungen zu Sachkultur und Topographie des mittelalterlichen Zwickau) wird zur Zeit zur Publikation vorbereitet. An dieser Grudlage sind einige Aussagen zur Entwicklung des Strasssennetz und Parzellen möglich. In Zwickau werden zwei Sidlungskerne der 2. Hälfte des 12. Jahrhunderts mit unregelmässigen Strassenverläufen um 1200 in eine regelmässigere „geplante“ Gesamtanlage integriert. Für den Bau der Strassen selbst gibt es ebenfals Befunde. Der Zuschnitt der Parzellen hingegen wirkt eher zufällig. Obwohl es Hinweise gibt, dass die Parzellengrenzen seit der Gründungszeit recht stabil sind, ist kein festes Urparzellenmass erkennbar. Bei der Bebauung der Parzellen hingegen ist im 14./15. Jahrhundert eine gewisse Standardisierung wahrzunehmen.
V roce 1990 se konaly ve Zwickau rozsáhlé vykopávky, z nichž jsou ukončeny dvě dizertace. Práce Hauke Kenzler ( H. Kenzler, Archäologische Untersuchungen zum Kornmarkt in Zwickau, Dresden 2001) již vyšla, má vlastní se připravuje. Na tomto základě jsou možné vlastní výpovědi k vývoji uliční sítě a parcelace. Ve Zwickau jsou integrována dvě jádra osídlení z 2. poloviny 12. století s nepravidelným průběhem ulic kolem roku 1200 v pravidelně „plánované“ celkové osnově. K výstavbě samotných ulic jsou rovněž nálezy. Naproti tomu rozvržení parcel působí náhodně. Ačkoliv existuje pokyn, že jsou hranice parcel (parcelace) již od dob zakládání ustáleny doprava, není známa žádná pevná původní parcelní osnova ( Urparzellenmass). Naproti tomu při výstavbě parcelace v 14./15. století je pozorována již jistá standardizace.
3. Thomas Küntzel.
„12 Ruten lang, 6 Ruten breit? – Überlegungen zur Grundstücksaufteilung in der Dammstadt von Hildesheim“
Die Dammstadt, eine Vorstadt der Bischofsstadt Hildesheim, wurde 1196 gegründet. Die Gründungsurkunde gehört zu den wenigen erhaltenen Stadtgründungsurkunden in Mitteleuropa; darüber hinaus enthält sie Angaben zur Parzellengröße und dem Verfahren, wie die Parzellen abzumessen seien. Die Dammstadt wurde jedoch 1332 zerstört und in Gartenland verwandelt. Im ausgehenden 19. Jahrhundert wurde sie überbaut. Es haben sich daher keine genauen Parzellengenzen erhalten, die, wie bei vielen anderen Städten, Aufschluss über den Gründungsplan geben könnten. Es sind jedoch mehrere Zinsregister überliefert, die nun durch die Verknüpfung dieser beiden Quellen gestatteten, die Angaben der Gründungsurkunde von 1196 mit der realen Geländesituation zu korrelieren. Die Ergebnisse liefern neue Einblicke in den Gründungsvorgang von Städten im 12./13. Jahrhundert.
4. Frank Löbbecke (příspěvek přednese Richard Němec).
Freiburger Hofstätten - Archäologische befunde zur hochmittelalterlichen Stadtstruktur in Südwestdeutschland am Beispiel Freiburg im Breisgau.
5. Grazyna Nawrolska.
Komunikat ulice i parcele na starym Meiście w Elblagu.
6. Peter Baxa, Viktor Ferus..
Stabilizácia urbanistickém štruktury Bratislavy v 2. polovici 13. storočia.
Urbanistický vývoj Bratislavy v zmysle definície vrcholno stredovekého mesta začína v polovici 12. storočia. V polovici 13. storočia je štruktura mestského organizmu v zásadě definovaná. Udelením mestských privilegií v rok 1291 dochádza v Bratislave k úprave celej urabanistickej štruktury, ktorá bola vyvolaná zmenou vzťahu medzi mestom a hradom.
Osamostatnenie ranogotického města našlo výraz v prestavbe opevnenia, ku ktorému sa viažu úpravy uličnej sietě a zmeny v parcelácii.
7. Ivan Staník, Jaroslava Žuffová, Jozef Urminský.
Uličná siet´a parcelácia Trnavy v období vzniku města.
8. András Végh.
Plots and the system of plots in a new 13th century town - example of Buda (Ofen).
9. Pavel Borský, David Merta, Marek Peška, Antonín Zůbek.
Jakubské náměměstí – centrum německé lokace Brna.
10. Michal Kiecoň, František Kolář, Michal Zezula.
Uliční síť a parcelace lokačních měst moravskoslezského pomezí ve světle archeologických poznatků.
Záchrannými výzkumy spojenými s rekonstrukcemi ulic a veřejných prostranství v několika městech moravskoslezského pomezí (Opava, Ostrava, Bruntál, Karviná-Fryštát) byly v poslední době získány poznatky, které mohou pomoci objasnit vývoj jejich uliční sítě a parcelace, resp. organizace zástavby domovních bloků. V zásadě byla archeologickými výzkumy registrována nálezová situace dvojího druhu: nejstarší komunikační horizonty (dlažby a štěty) zpevňují terén beze stop předchozích sídlištních aktivit, anebo naopak překrývají starší zahloubené objekty související s odlišnou organizací osídlení. V obou případech lze přibližně určit dobu vzniku a stabilizace uliční sítě těchto měst. V případě Opavy a částečně Ostravy je možné navíc konfrontovat tyto data s vývojem a situací středověké zástavby na archeologicky zkoumaných městištích. Zvláštní případ představuje nálezová situace na náměstí v Bruntále, kde bylo odkryto množství pozdně středověkých zahloubených objektů, jejich souvislost s regulérní městskou zástavbou je ovšem nejistá.
11. Petr Hrubý.
Podoba a změny uspořádání zástavby v Jihlavě a Pelhřimově ve 13. století. / Forme und Änderungen der Verbauung in der Städte Jihlava (Iglau) und Pelhřimov (Pilgrim) im 13. Jahrhundert.
Nové záchranné archeologické výzkumy v jádrech měst na Českomoravské vrchovině ukazují, že zástavba těchto celků procházela v nejstarších obdobích velmi dynamickými změnami. Změny rozvržení městského areálu Jihlavy dokládají archeologické výzkumy dílčího rozsahu v jižní části města (Joštova, Úzká) a pak dobře prozkoumaná severní část hlavního náměstí, kde se podařilo dvěma výzkumy za posledních několik let zachytit dřevěnou zástavbu zcela odlišného uspořádání než jaké se zde ustálilo v průběhu vrcholného a pozdního středověku. Velmi specifická je otázka zástavby v prostoru důlní a hutnické aglomerace Staré Hory.
Příklad výzkumu dvorního traktu městské parcely v Pelhřimově (Masarykovo nám. 18) prezentuje možnosti studia počátků tohoto města a jeho zajíémavého vývoje zhruba do roku 1300.
Neue archäologische Rettungsgrabungen der Städte im Gebiet von Českomoravská vrchovina (Böhmisch – Mährische Höhen) zeigen uns, dass die älteste Verbauung hat sich während der ältesten Phasen dieser Städte sehr dynamisch geändert. Diese Prozesse beweisen auf dem Beispiel der Stadt Jihlava (Iglau) dei kleinere Grabungen im Süden des Areals innerhalb der Stadtmauern. Vor allem bringen uns neue Kentnisse die Grabungen in der nördlichen Seite des Masarykovo nám. – Platz (Hauptplatz). Die hier dokumentierte holzerne Bauten respektieren überhaupt untersiedliche Disposition, als aus der späteren Phasen des Mitteralters bis heute bekannt ist. Sehr spezifische ist die Frage der Verbauung und Disposition der Bergbauaglomeration Staré Hory (Altenber).
Der Beispiel der Rettungsgrabung der Stadtparzelle in der Nähe des Hauptplätzes in Pelhřimov (Stadt Pilgrim) präsentiert die Möglichkeiten des archäologischen Studiums der Anfänge dieser kleineren Stadt und der auf jeden Fall interressanten Entwicklung etwa bis 1300.
12. Lenka Martínková.
Územní vývoj a osídlení města Pelhřimova do konce 14. století.
Poddanské město pražského (arci)biskupství Pelhřimov se vyvíjelo v rámci červenořečického panství. Nebylo administrativním centrem statku, ale díky poloze na odbočce želivské zemské stezky se během 14.století stalo centrem ekonomickým. Změně postavení v rámci panství, odpovídá územní vývoj. (Minimálně dvojí lokace, změna polohy lokace, zánik některých důležitých sídlišt´ v bezprostředním okolí, vnitřní uspořádání města atp.), demografie i změna hospodářské orientace z důlního podnikání na dálkový obchod se suknem.
Vnitřní uspořádání města, struktura uliční sítě a charakter osídlení pelhřimovského předměstí vykazují určité paralely nejen s vývojem v ostatních poddanských městech pražského (arci)biskupství, ale také s městy na západní Moravě. (Arci)biskupství, ale také s městy na západní Moravě. Informace z písemných pramenů by mohl verifikovat archeologický výzkum.
13. Radek Bláha, Jan Frolík, Jiří Sigl.
Proměny uliční sítě a parcelace ve vrcholném středověku v Hradci Králové a Chrudimi. / The Changes of Street Network and Houseplots in the the Towns of Hradec Králové and Chrudim durinf High Middle Ages.
Archeologické výzkumy v posledních letech doložily v Chrudimi změny hranic mezi sousedními parcelami: Filištínská, Komenského a Štěpánkova ulice, posuny průčelí parcel: Resslovo nám.,, Štěpánkova ul. A proměny uliční sítě: Všehrdovo nám., Fortenská a Rybičkova ulice ve 13.-15. století. Podobně v Hradci Králové jsou archeologicky prokázány především změny rozsahu veřejných prostranství (Malé a Velké nám.). Rozsáhlé proměny je možné zaznamenat v prostoru původního královského hradu a minoritského kláštera, které zanikly v průběhu husitských válek a jejich prostor zaujala měšťanská zástavba.
14. Ladislav Kaiser, Petr Kočár, Radek Široký.
Jedna z ulic středověké Plzně ve světle archeologického výzkumu.
Příspěvek prezentuje výsledky archeologického výzkumu plochy Sedláčkovy ulice, jedné z vedlejších komunikací historického jádra Plzně. Systémem sond byla v letech 2001-2002 prozkoumána celá délka ulice. Výzkum přinesl závažné poznatky o vnitřní struktuře města v době lokace a v prvních desetiletích jeho života.
15. Vojtěch Kašpar.
Od dlouhé ke kratší, od malé k větší aneb cesta tam a zase zpátky (Vývoj parcelace na území Nového Města pražského).
Příspěvek je věnován postupnému vývoji parcelace na nově vyměřeném území Nového Města pražského v 2. polovině 14. století. Typická podoba velké rozsáhlé novoměstské parcely s kamennou obytnou zástavbou v čele je ovlivněna mnoha faktory. Mezi nejdůležitější patří situování v rámci města a především vazba na komunikační síť tvořenou hlavními veřejnými prostranstvími a důležitými komunikačními spojeními. Výsledky archeologických výzkumů, ale i stavebně historických a archivních průzkumů ( historický místopis, sociální topografie a místopis řemeslnických okrsků) dokládají postupné zahušťování městské zástavby, zmenšování užitného prostranství za domovní zástavbou a v několika případech i prokazatelné příklady spekulací s pozemky. Následný, již novověký, vývoj směřuje ke snaze o scelování původně menších parcel do rozsáhlejších ploch umožňujících výstavbu luxusních palácových komplexů. V ostatních případech je užitný prostor parcel výrazně redukován a proces směřuje k jeho postupnému začleňování do obytné zástavby. Dlouhá cesta je završena novověkým nájemním domem, jehož hmota zabírá téměř celou plochu původní gotické parcely.
16. Petr Juřina.
Největší archeologický výzkum po druhé sezóně (Předběžná informace o výsledcích předstihového výzkumu v areálu bývalých kasáren na Náměstí Republiky v Praze 1 na Novém Městě)
Stručné shrnutí dosavadních poznatků o vývoji jedné partie historického jádra Prahy. K nejzajímavějším zjištěním druhé sezóny terénní části výzkumu patřilo mimo jiné odkrytí tří ukázkových příkladů kamenné románské kamenné architektury z druhé poloviny 12. století: od „dřevozemního domu“ s kamennou vstupní šíjí přes dvouprostorový dům po torzo monumentálního paláce o délce 24 metrů!
17. Kateřina Finková.
Předběžná zpráva o výsledcích místopisného studia domů v areálu bývalých kasáren na Náměstí Republiky v Praze 1.
Příspěvek se snaží zhodnotit jakou měrou může přispět systematické místopisné studium většího souboru domů k rozluštění otázky parcelace a rozlohy domů, a to na příkladu konkrétního novoměstského bloku v průběhu 15.-19. století. Zabývá se otázkou lokalizačních formulí obsažených v zápisech městských knih a jejich interpretace pro potřeby terénního výzkumu. Dále problematikou daňového zatížení parcel platy plynoucími do městské pokladny jakožto socioekonomickým pozadím, které zásadním způsobem ovlivňovalo spojování domů. V neposlední řadě bude možno demonstrovat práci s nejstaršími dostupnými stavebními plány (1800-18600), dokládajícími stav historických objektů před jednotícími přestavbami druhé poloviny 19. století – jako pramene pro poznání středověké parcelace. Srovnání – počet domů u Tomka a k roku 1500 – k rozdílu v počtu parcel tedy muselo dojít v poměrně malém časovém období od 80. let 14. do cca pol. 15. století. Překvapivě je parcelace i počet domů velmi stabilní a nemění se od 1450 do 19. století. To je zatím snad nejpřekvapivější zjištění vůbec.
18. Petr Juřina.
Hybernská ulice v Praze na Novém Městě – komunikace předcházející založení města?
Záchranný archeologický výzkum v areálu Lossiovského paláce (dnešní Lidový dům) v Hybernské ulici v Praze nám mimo jiné naznačil, že některé z ulic Nového Města zastavěných až v mladší fázi gotické domovní výstavby mohly být vytýčeny mnohem dříve; v tomto případě dokonce již před založením města. Odkrytá strouha odvádějící vodu blíže nespecifikovaného zdroje a vymezující na počátku 14. století severní okraj komunikace zanikla v průběhu tohoto století a na její linii byla usazena uliční fronta nové domovní zástavby.
První jarní úroda
21. 03. 2024 – Lenka Sedláčková – zobrazit
Tak nám včera začalo jaro a první letošní úroda celých nádob na
sebe nenechala dlouho čekat…
Lokalita: Brno, ražba kanalizace na ulici Leitnerova, dvě
odpadní jímky z období 14...
